Pavla Sceranková by

by 12. 3. 2019

Pro svou českobudějovickou výstavu převzala umělkyně Pavla Sceranková název zdejší kavárny a galerie, v níž proběhla: Měsíc ve dne. Jedná se přitom o pojmenování, které odráží jak vesmírný rozměr expozice, tak určité kontradiktorické napětí, jež bylo možné na proběhlé výstavě zakoušet.

Výrazným vizuálním znakem prezentace dvojnásobné finalistky Ceny Jindřicha Chalupeckého byla její multimediálnost: Sceranková předložila divákům projekci diapozitivů, instalaci, skulpturu, ready made, nástěnnou malbu i video zároveň – a navíc ještě (jak bývá jejím zvykem) návštěvníky vybídla, aby se podíleli na rozpohybování některých děl. Mezi jednotlivými mediálními složkami ale probíhala určitá komunikace, takže celek výstavy držel pohromadě.

Za jistý formální leitmotiv lze považovat pohyb určovaný více či méně zřejmými zákonitostmi. Nejzřetelněji se přitom jednalo o kroužení či otáčení. To bylo základem šičky navíjející prostřednictvím retro šicího stroje nit vzpomínek, siluety baletky, která navíjením nitě získávala své zhmotnění, nebo modelu simulujícího kosmické pohyby Země a Měsíce. Ovšem zaznamenané trajektorie, tentokrát posunů pohledu, byly důležitou součástí rovněž trojice projekcí, jež v jakémsi paravědeckém modu ukazovaly, jak se mění pohyb očí po fotografii na základě položené otázky.

Dotyčné fotografie stejně jako další součásti expozice pocházejí z osobního archivu umělkyně. Sceranková totiž ráda kombinuje subjektivní rovinu s nadosobní objektivností, což na českobudějovické výstavě nejlépe vystihl zmiňovaný planetární model. Země a Měsíc zde byly nahrazeny porcelánovými hlavičkami z galantních rokokových sousoší, takže rázem vzniklo produktivní napětí mezi intimním mikrokosmem a makrokosmickými vztahy.

Aby byl divákův estetický prožitek plnější, bylo nutno přečíst si doprovodný text kurátora Jiřího Ptáčka, který osvětlil potenciální nejasnosti, i když u řady výtvorů fungovaly jejich hravost, nostalgická rukodělnost či odlehčenost samy o sobě. Pestrá prezentace Pavly Scerankové tak nabídla kineticko-vizuální libost i dotek hlubších otázek lidského života.

More stories by

Zdeněk Brdek