Szaweł Płociennik by

by 12. 3. 2019

Galerie města Třince otevřela v úterý 5. 2. v prostorách knihovny novou výstavu grafik polského umělce Szaweła Płociennika s názvem White Flower. Výstava může být kromě svého estetického programu nahlížena i jako společensky reaktivní gesto. Na Płociennikových akcích, a třinecká vernisáž nebyla výjimkou, se totiž pravidelně objevuje performativní figura v kukle – aluze na hnutí White Power. Je doslova chodící kritikou odvrácené tváře polské společnosti, která se v posledních letech posouvá směrem k radikální pravici. Svou vizuální agresivitou provokuje veřejný prostor a konfrontuje diváka s něčím velice nepříjemným. S něčím, co latentně doutná (nejen) v současné polské politice, ale často se nebezpečně skrývá za fasádou vyžehlené korektnosti.

White Flower je zároveň slovní hříčkou, v níž se profiluje Płociennikův pacifistický postoj – květina je symbolem nenásilného vzdoru. Ovšem na třinecké výstavě tyto adresné citace nenalezneme. Snad je ale můžeme podprahově tušit. V celé instalaci jsou zavěšeny grafiky vytvářené technikou spreje přes šablonu. Tématem všech děl je záměrně metamorfovaná tělesnost. A tady rezonuje ona politická souvislost. Płociennikem využitá tělesnost jako matérie svévolně manipulovaná do nových útvarů může být analogií k nebezpečné pravicové ideologii. Ta manipuluje téma jinakosti v obecném slova smyslu a znásilňuje jej jako motiv společenského nebezpečí.

I když jsou hyperfigury komponovány do neutrálních až poetických struktur (květů), je v nich často obsažen sexuální až pornografický podtext, což evokuje další významné téma mentální manipulace současné společnosti. À propos, mottem výstavy je výrok Jeana Baudrillarda: „Pokud v obklopující nás pornografii zanikla iluze touhy, tak v současném umění zanikla touha po iluzi.“ Výstavě bych kromě špatné instalace zasklených grafik, u nichž zrcadlový efekt znemožňoval vidět samotné dílo, vytkl i nedostatečný průvodní text. Na druhou stranu mi tato „levitující koncepce“ umožnila velice svobodnou interpretaci.

More stories by

Jaroslav Michna