VDIFF by

by 15. 6. 2019

Pokud jste chtěli vidět nejsoučasnější trendy v české malbě, měli jste navštívit výstavu v Domě pánů z Kunštátu s názvem VDIFF kurátorovanou Milanem Mikuláštíkem. Dohromady čtrnáct umělců a umělkyň (Klára Čermáková, Filip Dvořák, Igor Hosnedl, Jakub Choma, Patrik Kriššák, Alžběta Krňanská, David Krňanský, Martin Kolarov, Roel van der Linden, Martin Lukáč, Matyáš Maláč, Kateřina Rálišová, Julius Reichel, Namor Ynrobyv) zde bylo prezentováno s osobitým, nahodilým a zároveň velmi sugestivním přístupem k závěsnému médiu malby a jejích přesahů. Zastoupení autoři jsou dominantně ovlivněni digitální dobou, a to převážně její abnormální konzumací, a mediální popkulturou, jejíž nejsilnější kanál představuje internet. V neposlední řadě měla výstava klást otázku umělé inteligence a jejího nahrazování v oblastech, kde byl doposud důležitý člověk. Výstavu by šlo snadno adorovat slovy freshcool, wild, spectacular a juicy. Každá místnost totiž přinášela vizuální orgii a slučovala jednotlivé individuality do jednolitého environmentálního celku bez individualizace autorství. Na výstavě jsme také neviděli pouze zavěšené obrazy, ale i práci s diverzními médii. Některé místnosti definované skrze jakousi formu kabinetu kuriozit, jehož cílem byla reprezentace určitého systému a řádu, však jednolitost expozice naprosto narušily. A tak z organizované galerijní výstavy čišelo za pomoci divokého a energického gesta velké napětí, naprostý protiklad tradiční výstavní formy. Environmenty byly citlivě seskládány z děl autorů inspirujících se přibližně stejnými internetovými blogy a vizuálními situacemi. Pokud bychom se měli držet nových statistik ohledně genderové tematiky, na výstavě byly zastoupeny pouze tři autorky a poněkud zavádějící se mohl zdát i samotný výběr zastoupených umělců – 90 % prezentujících tvoří studenti a absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Pro novou generaci malířů se tak obraz stává oknem do monitoru všeprostupujícího internetu, avšak divák jej může pozorovat pořád s kritickým odstupem jemu známých čtecích kódů.

More stories by

Tereza Záchová