Jiří Skála se ve své umělecko-výzkumné práci dlouhodobě zabývá změnami výrobních prostředků v době po-industriální společnosti. Kniha Litanie prekariátu je pečlivě vypracovanou autorskou publikací, jejíž symbolická hodnota přesahuje individualizující autorské gesto a svojí metodologií se přibližuje něčemu, co můžeme dnes znát pod pojmem umělecký výzkum. Kniha si v sobě zároveň udržuje velice kreativní a imaginativní přístup k textu, jenž svědčí o autorově dlouhodobé pracovní zkušenosti s tímto médiem. Nejvíce je to patrné v části, kde text postupně přechází do jazykové formy připomínající hlasové komentáře z unboxingových nebo ASMR videí kolujících na platformě Youtube. Reprodukovaný hlas formuluje své pocity z rozbalování zboží, přičemž se nachází v místech mezi slovem a dotykem.
Kniha je strukturována do šesti celků, které jsou navzájem provázané a zprostředkovávají nám určitý pohyb informacemi o změnách v politicko-ekonomických opatřeních, jež byla vydávána z pozic organizace a zefektivňování výroby anebo byla součástí různých politických programů. Tato opatření, fungující jako model časových bloků po vzoru výrobní organizace fordismu, postupně utvářela liminální prostor mezi prací honorovanou a prací nehonorovanou, který je podle autora s nástupem spotřební společnosti již popírán a nezaručuje ochranu ve smyslu snadné vymahatelnosti rovných pracovních podmínek. Takovým pracovním prostředím jsou dnes online platformy pro sdílení audiovizuálních materiálů a sociální sítě, kde dochází k propojení ideologie sdílení informací a spoluspotřebitelství s nadnárodními společnostmi. Celek knihy nakonec směřuje k možné politické dramaturgii ekonomiky sdílení, která přehodnocuje neustálou reprodukci sociálních nerovností v distribučních sítích a pomyslně dochází k sociálnímu smíru. Kniha Litanie prekariátu nám proto představuje především politickou imaginaci. Mohla by se tak lehce stát důležitým studijním materiálem na uměleckých vysokých školách, které se již nechtějí zabývat pouze ekonomickou stránkou umění z hlediska konvenčního art managementu, ale naopak chtějí nalézat alternativy vycházející z kritické analýzy uměleckých výrobních prostředků.
