Budeme-li uvažovat v tradičních formátech rodiny, je možné tvrdit, že i v současném společensko-politickém nastavení s sebou rozhodnutí založit rodinu nese paradox osamění. Z ekonomických důvodů dochází obvykle k rozdělení partnerů na toho, kdo půjde do práce a bude od rodiny odtržen, a toho, kdo zůstane doma jako pečovatel odříznut od společenského života. Tento moment je však pro oba nutnou volbou a ne svobodným rozhodnutím. Zmíněnou situaci skrze vlastní zkušenost reflektovala umělkyně, performerka a jedna z letošních finalistek CJCH Kateřina Olivová. Napadlo ji založit skupinu, která by tuto problematiku řešila, a to zejména v oblasti umění. Za její prvotní myšlenkou stál také praktický záměr uspořádat kolektivní výstavu, pro kterou chtěla najít zastřešující formu. V organizaci podobných aktivit měla Kateřina Olivová zkušenost z Kojící guerrily, a proto svou myšlenku uskutečnila bez dlouhého váhání. Na počátku se spojila s vizuální umělkyní Darinou Alster. Několik týdnů nato obě zorganizovaly první setkání, nejprve Kateřina Olivová v Brně a o několik dnů později Darina Alster v Praze. Institucionální rovina rodičovské problematiky se ukázala jako opravdu potřebná. Během krátké chvíle se brněnská i pražská buňka výrazně rozšířily. V současnosti jejich facebooková skupina obsahuje kolem dvou set příznivců. Skutečná čísla odpovídají tomu, že brněnská buňka má kolem dvaceti členů a pražská čítá kolem padesáti.
Ačkoli se uskupení jmenuje Mothers Artlovers a název odkazuje především k matkám, jsou jeho kruhy otevřené všem milovníkům umění včetně otců. Navzdory tomu je zastoupení mužů mizivé. Mothers Artlovers fungují jako dobrovolný spolek bez právní formy. Hlavním motivem jejich existence jsou otázky týkající se nalezení času na profesi v období raného rodičovství a možnost sdílení zkušeností. Dosavadní náplní spolku byly pravidelné schůzky, při nichž jednotlivé členky (umělkyně, kurátorky, teoretičky umění a další členky) prezentovaly svou práci ostatním. Mimo interní schůzky založené na sdílení získaly Mothers Artlovers v loňském roce letní rezidenci v INI Gallery, kde měly možnost koncentrovanější spolupráce. Pobyt byl koncipován částečně jako festival a některé z událostí byly věnovány veřejnosti. Prostor byl využit především jako sdílený ateliér, místo pro mentální i fyzické setkávání a formulování stanovisek, problémů a potřeb. Pro mimopražské členky zde byla možnost přespání a uskutečnilo se zde první větší setkání brněnské a pražské základny. Výsledkem rezidence byla také časová osa jejich činnosti, kterou vytvořily Nikola Brabcová a Karin Šrubařová z Galerie Prototyp a jež se stala podkladem pro vydání sborníku, který připravují k vydání. O rok později na podnět Dariny Alster strávily víkend v galerii sam83. Sráč Sam pro krátkodobou rezidenci připravila přednášku o ženských spolcích, které činnosti Mothers předcházely, rozvinula debatu na téma vícegenerační péče a pro možnost účastnit se diskuzní platformy zajistila dílny pro děti. Po dvou letech existence, kdy měly možnost navzájem poznat svou práci, se MA rozhodly komunikovat více směrem ven. V rámci Fotograf Festivalu #8 uspořádala organizátorka pražské buňky Darina Alster debatu na téma Gender a sebevědomí v uměleckém provozu a proběhl interaktivní happening Hanny Hillerové. Díky schopnosti sebeorganizace vytvořily členky MA během dvaceti čtyř měsíců diverzní jednotku, která je schopna jako celek řešit své zájmy a potřeby.
V nejbližší době by Morthers Artlovers chtěly obrátit pozornost směrem k veřejnosti, sepsat manifest a zahájit komunikaci s uměleckými institucemi, především galeriemi, o tom, zda jsou vůči stavu pečujícího rodičovství vstřícné, imunní, nebo naopak nevlídné. Formální nadstavbou tohoto uskupení je jeho vztah ke spolku Skutek. Vzhledem k tomu, že Mothers Artlovers nemají právní formu, snažila se Darina Alster a opakovaně také Zuzana Štefková, aby jejich činnost zastřešil právě spolek Skutek, sdružující umělce a teoretiky i přesto, že jen malá část Mothers Artlovers je členkami Skutku. V loňském roce se tak stalo a dnes je tato subjednotka v oblasti reálného spolkového života jeho nejaktivnější složkou. V souvislosti s Mothers Artlovers je potřeba také zmínit skupinu Matky a otcové, u které, ačkoli vznikla v roce 2001, nebyla opomenuta genderová rovnováha v názvu. V jejím tehdejším zájmu bylo poukázat na skutečnost, že umělecká tvorba a rodičovství nejsou v rozporu. Mezi její členy patří Lenka Klodová, Lucie Krejčová, Martin Péč a Marek Rejent. „V návalu povinností a stresu, který s sebou nese život mezi rodinou, ziskovou činností a uměním, máme tendenci nabývat podvědomě přesvědčení o nespravedlivosti a nezaslouženosti svého současného stavu. Zdá se nám, že to, v čem žijeme, jsme si zcela jistě nemohli sami dobrovolně vybrat.“ Z krátkého úryvku z textu k výstavě Co bychom byli bez dětí, kterou skupina uskutečnila v roce 2007 v Galerii c2c, je evidentní, že problematika stmelující umělce se výrazně nezměnila. Skutečnost, která od sebe tyto skupiny naopak vzdaluje, je věk jejich dětí a částečný generační rozdíl. Připomenutí dnes hibernující skupiny přináší otázku, jaké budou zájmy Mothers Artlovers za deset let. Budou členky a členové schopni v nové situaci respektovat zájmy nových Mothers? Není možné předvídat, jakým způsobem Mothers Artlovers zasáhnou do vývoje společnosti, ale rozhodně jim nelze upřít emancipační potenciál a sílu kolektivity.
Denisa Bytelová je kurátorka a historička a teoretička současného umění.