Bojíme se změn? A co takhle když se týkají celého světa? Mluví se o klimatických změnách, ale co to pro obyčejného člověka znamená? Jak upozornit na to, že se tak moc utápíme v bažině svých globálních aktivit, až už nevnímáme, že se potápíme? Výstava Don’t Worry About Us diváka pomocí působivé vizuální strategie a při jisté líbivosti děl konfrontovala s podstatou problému – kritikou globalizace. VA je kolektiv několika smyšlených osob-umělců (ačkoliv je to pouze jeden), kteří pro galerijní prostor vytvořili podařenou instalaci, jež navzdory své kolážovitosti posléze funguje holisticky. Již vpřed vchodem jsme si mohli všimnout „coca-colové“ fontány. Ačkoliv by v ní někdo mohl hledat zdánlivou ironickou narážku na Marcela Duchampa, VA spíš reaguje na podbízivé reklamní strategie, které se zaměřují na nevinné děti. Následně se objevilo množství podivných organických tvarů – mohly to být sasanky, mohli to být určití vetřelci, embrya z jiného světa, cokoliv. Jistou rigidnost navíc podtrhoval materiál, ze kterého byly objekty vytvořeny – vosk. Stereotypní genderové klišé se střídá v pojednání pastelových tónů modré a růžové. Dílo nese i sexuální podtext, chtě nechtě metaforicky nesený symbiózou vztahu sasanek a klaunů očkatých na oceánském dně. V galerii byly nainstalovány dvě výrazné od sebe se oddělující monumentální instalace. Jedna v podobě akvárií se scénickým světlem a barvami duhy, druhá v podobě kutilské zdi ze zavařovaček s obaly od coca-coly uvnitř. Umělec dokázal sofistikovaně pracovat s prostorem, ale i s oním kritickým diskurzem, který celá výstava dost radikálně zkypřovala. Přes líbivé objekty tu divák narazil na tvrdou zem – nebylo možné ignorovat, co nám tím autor chtěl říct. Ať vědomě, či nevědomě, všichni jsme spoluúčastníci zdevastovaných krajin na celé Zemi. Otázka zní: přestaneme už konečně přehlížet, že jsme v té bažině až po krk?