Výstava Ikony a mytologie: Touha po změně, kurátorský projekt spolku Bubahof (Dita Lamačová ve spolupráci s Fabienne Bideaud), který prezentovaly v GAMU v Praze v rámci Fotograf Festivalu, se zaobírá kolektivní imaginací, která vyvěrá v momentech společenských změn a revolucí. Zajímá se o stavbu mytologií, které tyto události nevyhnutelně vytváří. Revoluce je nahlížena jako potencionalita, která otevírá dveře dosud nezažitým uspořádáním společnosti. Je podobná kolektivnímu uměleckému dílu a mytologie je tím, co její odkaz rozvíjí a zároveň nevyhnutelně mystifikuje.
Aby mytologie mohly působit, potřebují osobnost a událost, kolem které se utvářejí. Polovina prostoru byla věnována černošským vůdcům a aktivistkám. Setkáváme se tak s prací o konžském vůdci Patriciu Lumumbovi, již v sérii tisků různojazyčných stránek z wikipedie předkládá Martin Zet. Zbyněk Baladrán se pomocí 3D animace Krok vpřed, dva kroky vzad ohlíží za návštěvou aktivistky Angele Davis v ČSSR v roce 1972. Pomocí vzpomínky situované do obchodního domu IKEA tematizuje potenciál její návštěvy za normalizace. Kapwani Kiwanga se ve videu The Sun Ra Repatriation Project vrací k hudebníkovi a afrofuturistovi Sun Ra, jehož legendu rozvíjí tím, že jej symbolicky přenáší na Saturn, odkud tvrdil, že pochází.
Druhá část výstavy je vázaná na historické události. Lucie Rosenfeldová a Matěj Pavlík se ve videu Letáky a soucity obrací k nevyslechnutým mosteckým horníkům za sametové revoluce. Přítomná je i série Kladení plín u Sudoměře Zorky Ságlové, která připomněla roli žen v husitském vítězství nad křižáky r. 1420, dosaženém právě pomocí kladení plen. Zvuková instalace Violaine Lochu balancuje mezi šepotem a agitací a vytváří pocit revoluční sounáležitosti a intimity. Výstava se tak zaobírá procesy, jež „hýbou dějinami“, osobnostmi, jež je zosobňují, a zkoumá jejich potenciál pro politický aktivismus.