V karlínské galerii bylo možné zhlédnout výstavu francouzsko-alžírského autora Kadera Attii, Moderní genealogie (Modern Genealogy), věnovanou jeho dlouhodobému kritickému zkoumání koloniálního vztahu Východu a Západu. Instalace sestávala z fotografií, koláží a videoprojekce, na kterých se objevovalo nejčastější prostředí, v němž se pohybujeme, a to je „architektura veřejného bydlení“.
Převážná část fotografických sérií, koláží a videoprojekce tak odkazovala k fenoménu utopistických rezidenčních předměstí, která jsou známá nejen z Paříže a jiných francouzských měst, ale i třeba z Říma či Neapole. Modernistické vize těchto sociálních domů/měst/předměstí ztroskotaly s nárůstem kapitalismu a s ním spojeného všudypřítomného individualismu. Současný pohled na tato místa se tak otočil o 180 stupňů. Nejsou již chloubou měst, spíše naopak – jsou s nimi spojeny problematické sociální skupiny, které vlády dost často odsouvají na vedlejší kolej. Žijí zde etnické menšiny či sociálně slabé skupiny obyvatel. Galerie Vi PER prezentovala 5 vybraných cyklů, ve kterých umělec uceleně vypráví citlivý, někdy skrytý příběh architektury z doby nejen války o nezávislosti Alžírska (1954–1962).
Kader Attia ve videoprojekci Normální město na takovou architektu upozorňuje, ne však angažovanou cestou, ale velmi lyrickým obrazem. Snímaní fasády soukromých a veřejných budov se v přibližujícím se hledáčku stávají abstraktní formou. Autor z každodenního běžného pohledu smrtelníka vybírá pohledy, které jsou určitou záplatou či nadstavbou lidské kreativity. Ve fotokolážích samozřejmě zazní i sám velký Le Corbusier, avšak jeho symbol odkazuje spíše ke kritice Francouzi kolonizovaného světa. Tím autor dosahuje na jedné straně vlastní alternativní historie a na druhé reflektuje zobecňující nahlížení kolektivní paměti západního světa na svůj násilný přístup k moci.
