Pražská galerie Artivist Lab, sídlící v Kampusu Hybernská a vedená umělkyní, kurátorkou a aktivistkou Tamarou Moyzes, představila začátkem června projekt Revive/Purano Hangos (Oživení starých hlasů) umělkyně Emílie Rigové. Ta na tomto projektu začala pracovat již při své umělecké rezidenci v New Yorku dva roky nazpět, a ani po vernisáži ho nelze zdaleka označit za dokončený. Revive/Purano Hangos je totiž projekt procesuální, nabývající na objemu s každým zúčastněným návštěvníkem a návštěvnicí, jejichž pokusy o zreprodukování zapomenuté romské písně Aven, aven, ó žandára (Policajti nás pochytali) jsou zaznamenány a uloženy do archivu projektu.
Středobodem výstavy je mechanizované pianino s notami, které stále dokola hraje jednu sloku této písně. Právě starý notový zápis písně, která se vždy hrála podle sluchu a jejíž tradiční grafický evropský zápis neodráží její rytmus, a tudíž ani její podstatu, bylo to jediné, co se z ní dochovalo. Verše: „Policajti nás pochytali, aby všechny ostříhali. Nestříhejte mě dohola, jááj, radši půjdu do tábora!“ pocházejí z doby druhé světové války a spolu s ostrými zvuky strojku na pianu mrazivě připomínají mechanizovanou genocidu většiny místní romské populace. Výzva gádžům, tedy lidem z většinové bílé společnosti, aby píseň oživili zpíváním těchto slov, představuje silné a symbolickým významem nabité gesto. Připomíná, že jsme tuto událost jako národ stále neuctili, ale ani jsme ji naplno neuznali. Na to poukazuje i v rohu galerie stojící mramorová deska, do které je zmiňovaná sloka vytesána, zanesená kamenným prachem. Vedle ní odložené dláto apel směrem ke gádžům ještě podtrhuje.
Pokud Emília Rigová tento svůj projekt někdy označí za dokončený, ani v takovém případě není znovunalézání romské kultury a uctění památky obětí romského holocaustu něco, co by bylo možné dovést do konce – zvláště proto, že tento proces ještě ani pořádně nezačal.
