Celou letní sezonu byla v přízemí GAVU k vidění výstava autorek Karímy Al-Mukhtarové a Maud Kotasové nesoucí název The State of Being in Between. Leitmotivem vystavených artefaktů byla tradičně ženská technika – výšivka. Díla tedy spojovala především formální podobnost. Umělkyně v nich využívaly podkladové materiály, u nichž je výšivka neobvyklá ba dokonce výjimečná (kov, kartonová krabice, dřevo, sklo). Nepředstavujte si však, že jde o nějakou drobnou ruční práci na večery pod lampou. Skleněné tabule Karímy Al-Mukhtarové zde instalovaných jako klasická nástěnná díla měří 160 × 110 cm. Rozměry artefaktů z dílny Maud Kotasové jsou předurčeny výběrem ready made objektů (části karoserie, šatní skříňka, popelnice, plechový lavor, struhadlo), do kterých Maud nakonec své nitě a bavlnky vetkává. Navzdory využití stejné techniky a dokonce i barevnosti textilu (černá a červená) je však patrná odlišnost ve zpracování. Maudiny objekty svou původní podobou, ale i stylem výšivky asociují trashovou estetiku. Naproti tomu Karíminy práce odkazují k ornamentálnosti a geometrické strohosti.
Podobné principy se dají vystopovat i v obsahové stránce děl. Obě autorky vycházejí z vnitřních prožitků a osobních příběhů. U Al-Mukhatrové lze tento fakt odvodit z názvu souboru, do něhož je většina vystavených děl zařazena (rozsáhlý soubor Inner Feeling). Přesto je jejich uvažování nad určitými fenomény obecně platné. Maud své životní statementy explicitně začleňuje přímo do artefaktů, u Karímy jsou převáděny především do abstraktních forem. Přesto jsou někdy na jejích výstavách začleněny přímo do expozice (např. The Rooms, FUTURA, 2017) nebo je autorka téměř performativně předává při osobním setkání. Výjimku na výstavě tvoří práce „41“ ze zmíněného souboru, který byl rychlou – jak jen to technika perforování skla dovolí – reakcí na celosvětovou pandemii.
Výstavu na první pohled mnohé přístupy spojují, při bližším zamyšlení je však možné vypozorovat zásadní kontrasty. V jinjangovském pojetí je zde zastoupena živočišnost a do jisté míry maskulinní vizualita v dílech Maud Kotasové narušená formální i obsahovou ženskostí výšivky, na druhé straně je tu promyšlenost a křehkost prací Karímy Al-Mukhtarové, které však působí poněkud chladně. V první řadě však lze u obou autorek odkázat na přístup k objektu, řemeslnosti a materiálu. Materiální povaha ovšem v tomto případě neznamená přízemnost.
