Dramaturgie PLATO využila pandemii koronaviru k akceleraci postojů vztahujících se k problematice hypertrofovaného kapitalismu a jeho nejožehavějšímu projevu – environmentální krizi. Původně plánovaná výstava Písek ve stroji byla flexibilně doplněna virtuálním projektem Písek ve vzduchu, Duna v PLATO jakožto reakcí na uzavření institucí v souvislosti s koronavirem. Každopádně oba projekty, jeden plánovaný a druhý spontánní, tematizují základní paradigmata boje proti současné civilizační zběsilosti, která nejenom že vyčerpává již poslední zbytky přírodních zdrojů a nedotčených planetárních území, ale vychyluje z rovnováhy celé atmosférické a biosférické systémy. To vše ve jménu asi nejskloňovanější mantry současnosti RŮSTU. Možná ještě zásadnějším problémem je, že pozdní kapitalismus narušuje mentální struktury současné civilizace, která je paralyzována diskurzivitou tržních mechanismů a agresivním marketingem toužení po materiálním a zážitkovém vlastnictví. V radikální současnosti hnané motorem zrychlené konzumace a překotné seberealizace mizí jako v černé díře možnosti tichého a hlubokého přemítání o budoucnosti a její udržitelné perspektivě. PLATO chce zpomalit a podílet se na zadření stroje nekonečného růstu. Ve zmíněných projektech se setkáme se snahou o narušení globálního systému, na němž umělecký provoz více méně participuje. Lokální zastoupení umělců, umělecká recyklace odpadu, forma „virtuální galerie“ i explicitně environmentálně angažovaná díla a přednášky se snaží nejen teoreticky upozorňovat, ale především konkrétně konat, např. zbudováním materiálové knihovny, zpřístupňující odpad z lokálních ostravských provozů k upcyklaci. Tato opatření možná působí naivně, ale rozhodně jsou demonstrativní výzvou k zamyšlení nad dramaturgickým a faktickým provozem uměleckých institucí, které sice nemohou být zásadními hybateli změny, ale můžou sloužit jako dobré příklady na cestě od pokryteckého intelektuálního tlachání ke konkrétním činům.
Písek ve vzduchu, Duna v PLATO jako retardér růstu
17. 10. 2020