Písek ve vzduchu, Duna v PLATO jako retardér růstu by

by 17. 10. 2020

Dramaturgie PLATO využila pandemii koronaviru k akceleraci postojů vztahujících se k problematice hypertrofovaného kapitalismu a jeho nejožehavějšímu projevu – environmentální krizi. Původně plánovaná výstava Písek ve stroji byla flexibilně doplněna virtuálním projektem Písek ve vzduchu, Duna v PLATO jakožto reakcí na uzavření institucí v souvislosti s koronavirem. Každopádně oba projekty, jeden plánovaný a druhý spontánní, tematizují základní paradigmata boje proti současné civilizační zběsilosti, která nejenom že vyčerpává již poslední zbytky přírodních zdrojů a nedotčených planetárních území, ale vychyluje z rovnováhy celé atmosférické a biosférické systémy. To vše ve jménu asi nejskloňovanější mantry současnosti RŮSTU. Možná ještě zásadnějším problémem je, že pozdní kapitalismus narušuje mentální struktury současné civilizace, která je paralyzována diskurzivitou tržních mechanismů a agresivním marketingem toužení po materiálním a zážitkovém vlastnictví. V radikální současnosti hnané motorem zrychlené konzumace a překotné seberealizace mizí jako v černé díře možnosti tichého a hlubokého přemítání o budoucnosti a její udržitelné perspektivě. PLATO chce zpomalit a podílet se na zadření stroje nekonečného růstu. Ve zmíněných projektech se setkáme se snahou o narušení globálního systému, na němž umělecký provoz více méně participuje. Lokální zastoupení umělců, umělecká recyklace odpadu, forma „virtuální galerie“ i explicitně environmentálně angažovaná díla a přednášky se snaží nejen teoreticky upozorňovat, ale především konkrétně konat, např. zbudováním materiálové knihovny, zpřístupňující odpad z lokálních ostravských provozů k upcyklaci. Tato opatření možná působí naivně, ale rozhodně jsou demonstrativní výzvou k zamyšlení nad dramaturgickým a faktickým provozem uměleckých institucí, které sice nemohou být zásadními hybateli změny, ale můžou sloužit jako dobré příklady na cestě od pokryteckého intelektuálního tlachání ke konkrétním činům.

More stories by

Jaroslav Michna