O umělcově potenciálu (ne)vyhořet by

by 30. 6. 2021

Peter Koláčik, student fotografie na UMPRUM, připravil ve spoluprací s Artyčok TV a Violou Ježkovou podcast Na čom makáš? Zajímá ho, jak studenti volných umění vnímají svůj umělecký potenciál, jeho rozvíjení a uplatnění na trhu. Dokumentuje také generaci, u které touha po úspěchu a sebekontrole vede až k hranici vyhoření. První díl se věnuje konkrétnímu případu autorova kamaráda Filipa Frankoviče – studenta malby na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Ten pociťoval takový tlak na produktivní sebezdokonalování, až nakonec vyhořel a studium ukončil. 

V dalších dílech podcastu se autor ptá svých známých na jejich touhu po úspěchu, na realitu uměleckého živoření a jejich potřebu motivovat sama sebe k tvorbě. Dojde i na praktické otázky, třeba jak uživit rodinu. Kromě toho autorovo dvouleté sledování příběhu Filipa Frankoviče ukazuje nové úhly pohledu, s nimiž jako by se měnila i perspektiva Petera Kolárčika. Série otevírá i otázku materiálních obtíží umělců, ale nezasahuje do socio-politického pohledu. 

Tomuto tématu se věnoval již projekt Nulová mzda z roku 2011. Nesnaží se ani jako Isabela Grosseová v projektu Gravitace umělecké kompetence mapovat život umělců-absolventů, kteří „zapadli“. Neptá se umělců v jejich ateliérech na jejich tvůrčí postoje vůči tvorbě a trhu, což dokumentoval fotografický fanzin … a co teda vlastně děláš? Cílem Petera Kolárčika je ujasnit si pozici umělce pro sebe sama, či přesněji pro uchopení příběhu Filipa Frankoviče. 

Autor na základě zkušeností a názorů jeho známých přehodnocuje své vidění pozice umělce ve společnosti. Objevují se otázky typu nakolik kalkulovat, nakolik myslet na budoucnost, jak neztratit schopnost si hrát. Řemeslná kvalita podcastu tkví hlavně v účinném řazení nově se otevírajících souvislostí. 

Všemi díly podcastu nás provází písničky Petera Kolárčika, které charakterizují vynikající sebeironické texty jakož i dobře zahrané lo-fi kytarové motivy. I celkový sound-design dodává podcastu nečekaně pozitivní atmosféru, ačkoli samotný hlas Petera Kolárčika zní unaveně. Ať je kontrast pozitivního vs. negativního vyznění záměrný, nebo ne, ukazuje na symptomatickou dvojakost pohledu na příliš široké umělecké moře. 

Otázku, jak naložit se svým potenciálem, si ale nekladou jen umělci či hudebníci. Týká se třeba našich vztahů: Být po vůli zcela všem, nebo se hlavně nepředat? To jsou zřejmé pasti – návyky ze sociálních sítí. V kolektivu umělců stačí jednat co s největší citlivostí a bez loktů, k čemuž v odpovědích nabádá Marie Tučková. Osobní pochyby se zkrátka stávají dveřmi pro svobodnou volbu jednotlivce. Díky za to, díky i za ta trápení s ní spojená.

More stories by

Filip Jakš