Pod taktovkou Radka Horáčka nyní prezentuje svou volnou tvorbu výtvarnice Irma Charvátová, která se v době normalizace v Blansku podílela na organizování výstav undergroundových umělců. V hlavním sále, jehož bílé stěny přetíná horizontální černá linie prozrazující autorčino grafické školení, jsou ve skupinách nainstalovány rozměrné malby, kresby a tisky, na nichž autorka rozvíjí týž motiv vejce. Používá k tomu vlastní šablony (sama k tomu dodává, že „potřebuje zadání“), které posouvá a ručně překresluje, čímž vytváří pravidelný rastr. V něm systematicky a střídavě vybarvuje políčka, z nichž se vynořují nové obrazce. Na první pohled by se mohlo zdát, že výjevy jsou repetitivní a „pouze“ dekorativní, ale autorčina pečlivá práce vybízí diváka k tomu, aby si dal načas a nevnímal „vaječná schémata“ jen jako geometrické struktury. Obrazy se v sériích často doplňují, překrývají nebo znázorňují pohyb. Objevují se zde i drobné „chyby“, jako je třeba černě vybarvená špička mimo vytyčenou plochu vejce na nejrozměrnějším tisku. Všechny tyto detaily jsou ale úmyslné a poukazují na nedokonalost člověka. Charvátová také záměrně přiznává ruční práci – její linie jsou při bližším pohledu jemně roztřesené a tahy čar nerovnoměrně silné.
Menší místnost je pak věnována užité tvorbě, ať už jde o návrhy typografie, značek či knižních obálek. Zajímavým příkladem je třeba logo Galerie Ve Věži, které se skládá z ručně řezaných papírových kostiček, jež na sebe autorka skládala jako cihly. Právě v tomto sále se nachází spousta malých skrytých hříček, které přesně vystihují autorčinu povahu a způsob tvorby, jenž na diváka skrze návrhy tiše pomrkává.
Na Čárování přímo navazuje expozice V kontextu, jejíž kurátorkou je Jana Písaříková. Ve vstupní galerii Pracovna, jež kdysi sloužila jako vrátnice, jsou vystavena díla z Archivu a sbírky Jiřího Valocha, které vlastní Moravská galerie. Vybrané kresby čtyř autorů (Antonín Juračka, Ladislav Daněk, Pavel Rudolf a Vladimíra Sedláková) různými způsoby „reagují“ právě na tvorbu Charvátové. Dispozice galerie však přirozeně vede návštěvníka, aby nejdříve zhlédl díla z Valochovy sbírky, nicméně i v tomto pořadí koncept propojených výstav funguje, a to právě v okamžiku, když se návštěvník znovu vrací zpátky a vybaví si různé grafické polohy, které Charvátová používá.
Výstava je především poctou významné blanenské výtvarnici oceňující její celoživotní přínos v oblasti grafického designu, pedagogiky, kurátorství a mnoha dalších aktivit na poli výtvarného umění, a tak je třeba ji chápat a hodnotit.
