CURATING ONLINE aneb Transformace uměleckých institucí do online režimů. Ztráta institucionální aury? by

by 8. 8. 2021

Současná pandemická situace s sebou přinesla mnoho změn. Fyzickou přítomnost z velké části nahradilo virtuální propojení a tato zkušenost se pravděpodobně trvale otiskne do způsobu fungování jednotlivců i institucí. Proto je důležité ohlédnout se za uplynulým rokem 2020, který proběhl ve znamení „digitálního probuzení“ mimo jiné i kulturních institucí a transformace kulturních a uměleckých výstupů do online prostředí, a zhodnotit jejich (ne)účinnost a poučit se z nich do budoucna. Právě tomuto tématu se věnovalo dvoudenní online sympozium Curating Online, které se uskutečnilo v rámci programu Brno Art Week 2021 v druhé polovině dubna. 

Sympozium vzniklo jako součást projektu Black Box ve spolupráci s TIC Brno a oborem Teorie interaktivních médií na FF MU v Brně. Jeho cílem bylo konfrontovat a zhodnotit různé strategie zprostředkování umění a kultury, které instituce v tomto zvláštním režimu využívaly nebo odmítaly. Do diskuze se zapojilo celkem šest panelistů. Pro objektivní zmapování fungování českého prostředí byli účastníci voleni tak, aby reprezentovali co možná nejširší spektrum hybatelů umělecké scény. Řečníky prvního dne sympozia se tak stali Karina Kottová (Společnost Jindřicha Chalupeckého), Tomáš Hrůza (Artmap.cz), Michal Novotný (Národní galerie v Praze, UMPRUM) a Marek Pokorný (Plato Ostrava), tedy zástupce nomádské instituce, nezřizované scény, klasické kamenné galerie, umělecké univerzity a progresivní platformy. Druhý den, věnovaný zahraničním hostům, se nesl v duchu teoretičtějších příspěvků. Online kurátorováním v rozhraní www a jeho historií se ve svých příspěvcích zabývaly Marialaura Ghidini (nezávislá kurátorka a researcherka) a Gaia Tedone (kurátorka, researcherka a konzultantka). 

Během uplynulého roku vzniklo nespočet streamů, 360° virtuálních tour, 3D modelů výstav a mnoho dalších online programů, sloužících jako úhybný manévr, dočasné řešení, které by veřejnost přesvědčilo o přetrvávající aktivitě institucí. I přestože má online událost potenciál získat pozornost širšího publika napříč celým světem, často se finanční náklady, energie a čas strávený nad transformací do online prostředí jednoduše nevyplatí a tyto prostředky by měly být raději investovány jinak. Podstatu fyzické přítomnosti, tedy autentický zážitek ze sdílené zkušenosti, stejně doopravdy nelze přenést, shodli se panelisté ve společné debatě uzavírající první den sympozia. Možná bychom se namísto snahy přenést veškerý program do onlinu, což už z podstaty prostředí webu není možné, měli soustředit na jiné formy prezentace, které mohou právě v onlinu fungovat. 

Jak dokazují příspěvky zahraničních hostů, tato praxe je tu už od počátku samotné existence webu. Je ale třeba pochopit, jak jednotlivá webová rozhraní fungují, a zužitkovat již zavedenou praxi a zkušenosti. Kvůli časové nouzi a neznalosti se ale rok 2020 paradoxně stal vrcholem i určitou regresí v online kurátorování. Enormní zájem o virtuální prostředí a zároveň jeho nepochopení vedlo například k pozastavení jakékoliv produkce Green Cube Gallery, dlouhodobého aktéra online scény. Ta vydala prohlášení „URL isnʼt enough. Covid online events are lockdown propaganda.“ Název příspěvku Online or Nothing, který sympozium uzavřel, pak příznačně vystihuje současnou situaci. Ať už chceme produkovat program v online, nebo offline prostředí, je třeba respektovat jejich parametry a limity. Být online neznamená všechno. 

I přesto, že sympozium nenabídlo jasné řešení, jak prezentovat a distribuovat umění a kulturu v době uzavřených institucí, a spíše více otázek vzneslo než zodpovědělo, dotklo se důležitých témat a s nimi souvisejících problémů, na které je do budoucna třeba myslet. 

Screenshot virtuální výstavy Joan Miró – Bleu III v Centre Pompidou, 2020, foto: archiv autora.
More stories by

Anežka Kořínková