Jedním z počinů, díky nimž si lze v současné kultuře nepřející době připomenout výtvarné umění, je šestidílná série podcastů Od moderny po koncept, kterou vytvořil kolektiv košické VUNU Gallery. Přestože jsou tato slovenské galerie i její online magazín New Translation zaměřeny na současné umění, jako jeden z inspiračních zdrojů pro své projekty uvádějí „hledání moudrosti u generací předchozích“. To se zřejmě stalo východiskem i pro podcastovou sérii zaměřenou na zrod moderny, poslední -ismy a příchod konceptuálního umění. Témata jednotlivých dílů si mezi sebou rozdělili teoretici umění a kurátoři Eva Skopalová a Peter Tajkov.
Hned prvním dílem nazvaným Zrod moderny nasadila Eva Skopalová těm následným vysokou laťku. Dokázala se vyhnout strohému popsání oněch „posledních -ismů“ a vyjmenování jejich představitelů a zasadila téma do rámce nálady přelomu století a předválečných let.
Druhý díl je pak věnovaný personě, která měla na vývoj moderního umění zásadní vliv, a sice Marcelu Duchampovi. Skopalová poutavě seznamuje s jeho životopisem od malířských začátků a styků se skupinou z Putoaux přes setkání s nepochopením a emigraci do USA a zásadní přehodnocení uměleckého názoru spjaté s ready-mades až k okamžiku, kdy definitivně opustil uměleckou tvorbu a věnoval se naplno šachu. Skopalová se zde opět dovedně vyhýbá zažitým stereotypním frázím a jde do hloubky, k podstatě.
Třetí díl série, poslední v režii Evy Skopalové, se zabývá poválečným uměním v USA jakožto novým centrem uměleckého světa a sleduje především nové tendence v malbě. Přestože obsah je opět zdařile zasazen do souvislostí, jako poněkud nešťastný se může jevit název dílu: Od New Yorku cez Texas po Los Angeles. Přestože Skopalová hovoří o kalifornských výstavách hnutí Colour Field Painting a Hard Edge Painting anebo zmiňuje tvorbu Marka Rothka, zeměpisné údaje „Texas“ a „Los Angeles“ v téměř půlhodinovém příspěvku nezazní ani jednou, což může být pro posluchače poněkud matoucí. Nemluví o údajích z názvu jako o třech centrech umění, přičemž logicky zůstává nejvíc v New Yorku.
Texty Evy Skopalové krom zmiňované vysoké úrovně obsahu potěší rovněž velice příjemnou a promyšlenou stavbou, ze které můžeme cítit, že si dobře uvědomuje jeho adresáta – posluchače, nikoli čtenáře.
Od čtvrtého dílu sérií provází Peter Tajkov, přičemž právě čtvrtý díl Ruská avantgarda na předchozí zdařile navazuje, popisuje východiska a progresivní vývoj ruského umění, neblaze utnutý stalinismem. Tajkov se zaměřuje i na tvorbu méně známých umělců, kupříkladu Litevce M. K. Čiurlionise.
Pátý díl, nazvaný POP, je pak však vystavěn na poněkud konvenčním chronologickém schématu popisu vývoje pop-artu od britské Independet Group po jeho ikony v USA, postrádajícím větší hloubku, jejíž absence je ostatně často mylně přisuzována i tomuto uměleckému směru.
Oproti Skopalové Tajkov témata sleduje více tendenčně a zdánlivě po povrchu, což však vzhledem k tomu, že není řečeno, pro jakou cílovou skupinu autoři texty tvořili, nemusí být na škodu. V rámci série je na pozadí vývoje moderního umění vícekrát zmiňováno tehdejší i současné krátkozraké nepochopení části veřejnosti a jejich přesvědčení „to bych zvládl taky“, přičemž právě příspěvky Petera Tajkova jsou koncipovány jakožto velmi dobrá edukativní zbraň v tomto boji.
Nezbývá než se těšit, co přinese šestý (prozatím nezveřejněný) a závěrečný díl, věnovaný konceptuálnímu umění, a jak sérii, zaměřenou na jednu ze zásadních epoch dějin umění, uzavře.
Podcasty jsou dostupné na spotify či na listennotes.com.
