Pro výstavu Západ v ledovci sester Večeřových nemohlo být určeno příhodnější místo a čas. Pokud se chcete dostat do Galerie Entrance, musíte projít na konec celého areálu Břevnovského kláštera v Praze až do zadní části terasovité zahrady. Těchto pár minut stačí návštěvnici/ka naladit na zcela neměstskou atmosféru – klid a zeleň ji/jej doprovází i skrz dlouhou prosklenou stěnu galerie umístěnou v jednom z křídel bývalé oranžerie. Ta byla postavená v 18. století a byla určena k pěstování choulostivějších rostlin – zřejmě i citrusů. Součástí zahrady bylo i tzv. herbárium, kde benediktinští mniši pěstovali léčivé byliny. Právě byliny a květy rostlin byly hlavními objekty a zároveň aktivními tvůrci instalace. Kurátorka Tereza Jindrová ve svém textu k výstavě píše, že příroda je pro sestry Miroslavu a Vladimíru Večeřovy „především každý den uvědomovaným rámcem vlastní existence, zdrojem životní energie, z nějž lze čerpat a o nějž chtějí na oplátku pečovat“. Sestry před výstavou sbíraly léčivé rostliny nejen v zahradě kláštera (například kopřivy), ale i u svých příbuzných a přátel. Podle jejich slov pro ně bylo důležité i setkávání s lidmi, se kterými svůj zájem sdílely a z jejichž pozemků byliny pocházejí. Každodenní fungování tak bylo prodchnuto sběrem a získáváním dalších znalostí a vědomostí o jednotlivých rostlinách a jejich účincích. Kolem dvaceti druhů květů, listů a stonků Večeřovy posléze naložily v různých kombinacích do olejů – slunečnicového, kanolového a kokosového. Po celou dobu výstavy tak v zavěšených skleněných nádobách, připomínajících podle slov kurátorky „alchymickou dílnu nebo obří kukly, v nichž dochází k magické proměně“, probíhala jejich macerace. K završení došlo na konci září v rámci dernisáže, kdy byly léčivé oleje rozdány návštěvnicím a návštěvníkům výstavy. Právě i čas – konec léta –, kdy se výstava odehrávala, uzavírá období, ve kterém se tradičně byliny sbírají. Uvědomění si cykličnosti života – ať už lidského, či rostlinného – je pro Večeřovy v jejich práci i životě zásadní. Nasušit, naložit, uskladnit, sdílet, rozdávat, aplikovat – a doufat, že příští rok bude také dobrý. Jednoduchý koncept výstavy tak v sobě skrýval mnoho vrstev: otázky po kosmogoniích a tradicích se prolínaly s praktickým uvažováním o léčivých účincích třeba i těch nejobyčejnějších „plevelů“, které nahlížíme v jiném světle a o něž se pak lépe staráme. A ony zase o nás.
foto: Martin Bražina.
