Na začátku září se v Praze odehrál už 4. ročník Prague Biennale Projekt, a stejně tak jako v předchozích letech, i tentokrát se dotkl témat námi sdíleného prostoru a spoluutváření nových forem dialogů. Centrum města a jeho nejbližší okolí obsadil a ze spánku probral festival performance a videoartu s podtitulem Re-connect Art.
Formálně se festival vymyká klasickým konvencím podobných akcí a dá se označit až za experiment. Organizátoři se totiž rozhodli otestovat každodenně používanou technologii obousměrného živého přenosu na uměleckém médiu performance a videoartu. „Festival si dává za cíl hlouběji nahlédnout do podstaty online komunikace, a také prozkoumat a otestovat možnosti a specifika takovéto komunikace prostřednictvím propojení umělce a jeho publika na dálku“, přibližují blíže koncept festivalu jeho kurátorky Jana Orlová a Elis Unique.
V rámci pětidenního programu jsme tak měli možnost zhlédnout, ať už naživo, nebo online, nejrůznější formy živých performancí, livestreamů a videí, na 30 místech v Praze či z pohodlí domova. Postupně se nám představilo na 50 umělců z různých koutů světa, kteří každý po svém reagovali na veřejnou výzvu pořadatelů a divákovi nabídli reflexi aktuálních témat, jako je například odosobněnost komunikace, izolace, mediální ekologie či vztah člověka a techniky. Na festivalu byla odprezentována díla vzniklá přímo na míru festivalu, jiná experimentovala s transformací svých dosavadních formátů. Můžeme zde mluvit nejen o reflektování nové normality a vypořádání se s ní. Autoři také čerpají z objevování jiných možností a inspirací, vzešlých ze zkušenosti, kterou jsme si všichni v nedávné době prošli.
Festival byl zahájen performancí Pizzly Puzzle skupiny Die Früchte o zmutovaném medvědu Pizzlym. Ten disponuje nevhodně zděděnými vlastnostmi a dovednostmi, které se ukážou být v novém, neustále se měnícím prostředí nakonec výhrou. V tomto tónu se nesl i zbytek festivalu. Podobně naladěni byli i ostatní umělci, z jejich projektů byla cítit naděje a ochota reagovat a vypořádat se s nastalými změnami. Jako by pochopení těchto změn bylo klíčem ke skutečnému překonání pandemie.
Jsem ráda, že se dostalo pozornosti právě performativnímu umění. Zdá se, že formát festivalu Re- connect Art byl nakonec úspěšným experimentem, na kterém se dá stavět i do budoucna. Toto znovu nabyté spojení totiž předvedlo schopnost adaptace performativního umění včetně osvěžující proměny. Zda to bude mít vliv i na další umělecké disciplíny, na to si ještě počkejme.
