Hluboko uvnitř jsi v extázi – i tak můžeme volně překládat název výstavy, která právě probíhá v galerii 35M2. A opravdu, jen co projdete dvorkem kavárny, ocitáte se v prostředí, kde na vás problikávají živé růžové a oranžové barvy prostřídané jemnou pastelovou fialovou. Kontroverzní ženské nápisy, co se nebojí, a nahá těla propletená stehy i končetinami. Stojíte uprostřed sotva dvě minuty a už se to uvnitř vás začíná extaticky chvět. Je to síla ženské solidarity, co se probouzí s dalším a dalším přečteným heslem? Nebo erotická dynamika, která rezonuje celým prostorem?
I am not interested in fucking the gallerist, I am interested in bussines.
Přece jen jsme pořád v Česku, na místě, kde se vás primárně zeptají, jestli jste náhodou neměla příliš krátkou sukni, když jdete na policii nahlásit znásilnění. V Evropě, kde se pár kilometrů od nás zakazují potraty nebo se na školách ruší Gender Studies. A právě proto se ve vás uprostřed toho barevného gejzíru na Žižkově rozlévá pocit klidu, že se tady feministické otázky konečně více akcentují.
Výstava je uměleckým dialogem dvou autorek: původem slovenské malířky Èv Van Hettmer a kolumbijské textilní výtvarnice Sophie Utikal. Kromě toho, že obě absolvovaly vídeňskou Akademii výtvarných umění a nyní žijí v Německu, spojuje je především explicitní umělecký jazyk, ve kterém vyhraněně řeší kritickou genderovou nebo rasovou otázku. Obě vás válcují nakažlivou energií a odhodlaností sdělovat světu statementy, ze kterých máte pocit, že mají moc postupně měnit svět na lepší, méně patriarchální a šovinistické místo s prostorem pro autonomní a respektovaný ženský projev.
Van Hettmer divokými barvami syrově píše na kartony z obchoďáku hesla, jimiž radikálně promlouvá ke všem, kteří ženy vnímají spíše jako objekty své touhy než jako umělkyně. Na základě vlastní negativní zkušenosti se tak vypořádává s odpornou skutečností nejen uměleckého světa.
Oproti dílům Van Hettmer rozmístěných po stěnách galerie jsou velkorysé ručně šité obrazy Sophie Utikal zavěšené v prostoru. Smyslné pastelové barvy vás citlivě přivítají ve zranitelném světě plném ženských, ale i nebinárních postav zachycených v nejrůznějších intimních momentech. Signifikantní hnědá dává přiznaně tušit autobiografickou rovinu a společenskou otázku stereotypizovaných rasových nebo genderových přístupů, se kterými se umělkyně s jihoamerickými kořeny v Evropě setkává.
Jak zmiňuje kurátorka Tea Záchová: „Z osobních příběhů, nepříjemných zkušeností plných traumat, se stává příběh všech žen, které musely podléhat stejnému hodnotícímu procesu.“ Kurátorský text je pak vysázen dokonale trefným růžovým fontem a napsán příznačným jazykem. Končí slovním spojením „Think clitoris!“, čímž elegantně metaforicky zaobaluje celé vyznění výrazné výstavy.