Na téma mytologie lze nahlížet různými způsoby, a kurátorský text Jana Nového, důležitý pro pochopení výběru autorů, na výstavě v Domě umění v Ústí nad Labem, se místo objasnění záměru zabývá obecně platnými a široce rozvětvenými tématy. Je tedy jasné, že výstava nemá snahu tvořit celek, je přiznaně upovídaná, stejně jako sama mytologie.
Výstava představuje vizuální tvorbu českých, slovenských a jednoho maďarského autora mladé a střední generace, kteří jsou také zástupci práce s různými médii – od klasické malby, počítačové grafiky a muralu přes fotografii či videoinstalaci po objektovou tvorbu z vosku nebo skla. Vedle výrazných autorek Valentiny Janů a Marie Lukáčové či sklářské umělkyně přesahující ústecký region Michaely Spružinové se objevují studenti ateliéru fotografie ústecké Fakulty umění a designu Lucie Hyšková, Petr Kubáč a Alexandra Naušová, student malby ostravské Fakulty umění Jakub Ružinský nebo v oblasti výtvarného umění ne příliš známý slovenský malíř, tanečník a choreograf Michal Gebrian. Ten ve své taneční tvorbě využívá dvě polohy, jednu založenou na frázování, expresivitě, druhou více na příběhovosti či symbolech (mužská noha jako symbol symbol fyzické síly, odhodlání). Toto můžeme brát jako vodítko ke čtení celé výstavy a nehledět na množství témat a výkladů příběhů, jak to ostatně barthesovské pojetí mytologie dělá.
Tělesnost, gender a popkultura jsou v ústeckém prostředí určitě nedostatečně reflektovanými tématy, ovšem výstava kvůli přemíře dalších vlivů a otázek znesnadňuje výklad jednotlivých děl. Parodická instalace Michaely Spružinové ptající se po otázce ženy, její sexuální identitě a tělesnosti formované konzumní kulturou se doplňuje s trefnou instalací ze včelího vosku od Gideona Horvátha hovořící o queer komunitě – reagující na symbol plodnosti a bohatství. Dělí je surrealisticky erotická instalace fotografky Silvie Milkové (Opora morálky), a tak opravdu znejistíme. Ovšem výstava vypadá na první pohled příliš přívětivě, barevně k sobě ladí, nefunguje ale jako hra, ideologie nebo angažovaná kritika společnosti.
Je možné, že při přemíře práce a finalizaci příprav nově rekonstruovaného prostoru Domu umění UJEP Ústí nad Labem, kam se galerie bude stěhovat v prosinci, nezbyl čas na reflexi a jasná profilace výstav i doprovodných aktivit v budoucnu vytvoří skutečnou univerzitní instituci s vlivem na celé město i jeho blízkého okolí.
