Dejte dětem kufr hraček po starším sourozenci a zamkněte je s nimi v pokoji. Nebo si to jen představte tak, abyste na pozadí barev a pocitu radosti z objevování pocítili tíseň či periferní mrazení, že něco není úplně v pořádku. Nalaďte se v tomto smyslu ještě před shlédnutím výstavy v galerii sam83 na obdobné porozumění.
Výstava Robot na pouti představuje dva autory z pražské AVU, jejichž práce spojuje přímost a existenciální tíha, což je příznačné pro řadu umělců nastupující generace. Jiří Kaňák ve vystavených objektech rozpracovává téma izolace sdělně i zábavně. Funkční malá robotická ruka v teráriu si neví rady s krmením pro křečíka džungarského. Oživlé poštovní balíky jsou pohnuty situací, kdy se v brzkých ranních hodinách probudí v poštovním depu mezi stovkami neživých kamarádů. Reagují pláčem a hněvem, ale nedomohou se ničeho. Figury Kaňákových mikropříběhů jsou ponořeny do světa, kterému nerozumí. Jakkoli je užitá forma obou autorů rozdílná, podobný pocit by divák mohl získat i z prací Martina Koláře, resp. jejich obsahu. Kolář v galerii sam83 představuje sérii maleb dětských figurantů, kteří působí stejně uměle jako svět naivní zábavy, s nímž v obrazech simulují konfrontaci. Spektákl a umělost habitu dospělého globalobčana v Kolářových malbách zastupuje spektrum reminiscencí od máminých lákavě barevných čisticích prostředků po ukřičený kolotoč. Nelichotivost výjevům dodává i malířská forma, která si bere něco z Jiřího Petrboka, u nějž Kolář studuje, zbytek již vyplňuje vatovitý pastelový hyperrealismus. Malba je na diváka s posměchem zlá a znatelně přesahuje škatulku kýče. Pro koncept výstavy jsou možná více než tato v zásadě parodická rovina důležitější nenápadné, plíživé entity a objekty, jež v obrazech objeví jen pozornější divák. Vetřelci bez emocí kontrastují s dětskou radostí vlastně podobně jako „oživení“ roboti v objektech Jiřího Kaňáka, kteří existují mimo sociální vztahy a emoce na sebe nechávají pouze projektovat.
Kaňákův videozáznam „teroristického útoku“ na plastovou zahradní židli namísto explicitního apelu drží linii tiktok a výsledná plastová špína dokladuje „in“ celého výstavního projektu. Expozice v konečném vyznění servíruje cynismus jako premisu náhledu na bytí ve světě a neskutečnost či virtualita přítomná v pracích obou autorů tematicky zapadá do širší produkce ateliérů nejen na AVU.
Galerie sam83 patří k těm nejzajímavějším výstavním prostorům stranou koncentrovaného uměleckého provozu. Vysoko udržovanou laťku výstav kurátorky nastavují i projektům umělců bez velké výstavní praxe. Pro takto mladé umělce je galerie sam83 skvělým startem a zkušeností, která dává chuť dál intenzivně vystavovat.
