Výstava v rekonstruovaném multifunkčním galerijním prostoru (Dům umění UJEP Ústí nad Labem vznikl v roce 2016) překvapila svou kompaktností, ale i rozporuplností vybraných děl s odlišnou vizualitou doby vzniku. Je založena na tvorbě autorů „ústeckého okruhu“ představených v roce 1994 v Galerii Citadela (v pražském Obecním domě) a Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem, a autorů střední či nastupující generace. Jak čteme v tiskové zprávě a obsáhlých novinách k výstavě, jedná se o tvorbu určenou atmosférou „paradigmatické změny a s ní spojených obav, nejistot, disbalancí, ale také angažovaných postojů a zásadních zodpovědných rozhodnutí v téměř třicet let vzdálených obdobích“. Tématem je tedy transformace a připodobnění období počátku 90. let 20. století k současné situaci. Tehdy šlo o mentální vymanění se z doby, nyní jde o snahu o ukotvení se. Jedna generace vyrůstala v normalizační atmosféře s pocitem nemožnosti cokoli zvrátit a beznaděje, druhá pak v období nenastavených či formujících se hranic a obav z budoucnosti. Téma nejistoty a palčivých otázek je dobře vybrané zvláště s ohledem na současnou situaci, i když ne vždy odpovídá jednotlivým pracím. Lze ovšem říci, že jde o stabilní výstavu s lyricky poetickými a neokonceptuálními „syrovými“ objekty, kresbami a malbami 90. let, a instalacemi, malbami s post-internetovou, designovou estetikou či audiovizuálními díly. Nevadí, že ze starší generace pedagogů a pedagožek někteří už v Ústí nepůsobí, ale chybí zde ti z mladší a střední generace, kteří zde naopak v současnosti tvoří a žijí či učí. Ze současných děl vyčnívá umělecko-výzkumný projekt Aid Kida (skladatele a hudebníka z Time-based ateliéru), který tematizuje opravdovou transformaci prostoru galerie a nechává jej rozeznít komponovanou skladbou pro violoncello, housle, flétnu a klarinet. Návštěvník tak může zažít moment zpřítomnění a poznání minulosti místa a může tak pochopit „wow efekt“ rekonstruované galerie s podivně obloženými okny a sevřeností mezi panelovými domy (kolejí). Liberecké studio Mjölk architekti naplnilo očekávání v severské koncepční jednoduchosti a materiálové pravdivosti. Výrazná je vstupní rampa do hlavního prostoru, ale i hudebně divadelní sál nebo ateliér hostujícího pedagoga umožňující pobyt zahraničním odborníkům. Je jasné, že DUUL nikdy nebyl školní galerií, ale teď se také díky svému vybavení řadí k prestižním zahraničním mezioborovým umělecko-výzkumným pracovištím při vzdělávacích institucích. Ředitel Domu umění UJEP Ústí nad Labem a bývalý děkan Fakulty umění a designu Michal Koleček si je vědom nutnosti „představování klíčových osobností a proudů lokální umělecké scény a jejich zařazování do národního a mezinárodního kontextu“, a proto znovu-buduje grantově stabilní instituci. Zdá se, že se po téměř třiceti letech podařilo to, co Koleček napsal v katalogu Narušené rovnováhy v roce 1993: „podmínky pro to, aby po skončení studií z kraje (výtvarníci) neodcházeli a pokračovali ve výtvarném snažení, je totiž třeba teprve vytvářet.“ Zásluhu na tom ovšem mají obě ústecké fakulty (i pedagogická), ale zvláště kulturní podhoubí, podporované Galerií Emila Filly a Veřejným sálem Hraničář. Všechny tyto instituce rozdílným způsobem upozorňují na kulturní rozdílnost, sociální a historickou podmíněnost a environmentální odpovědnost. Diverzita způsobů prezentace umění a rozšířená nabídka volnočasových programů je pro město zásadní. Díky všem, kteří v Ústí nad Labem zůstávají a rozvíjejí ho.
