Zašedlou Palmovku rozjasňuje duhová vlajka a z vysokých oken gentrifikující galerie SVĚTOVA 1 sebevědomě proudí jemně fialová barva. Ta se rozlévá od podlahy až po strop a prezentuje diverzitu, na kterou se kurátor Zai Xu ve spolupráci s Vítem Novákem zaměřili. Jde o výstavu Hello my name is prezentující mladé queer umění. Kurátoři si pro výstavu vybrali sedm v Česku nebo na Slovensku působících umělců a umělkyň, kteří nejen že jsou queer, ale touto otázkou se ve své práci také zabývají. Koncept výstavy se zaměřuje na člověka, který se „…vyrovnává se svou jinakostí, s pocitem odcizení a/nebo diskomfortu v přiděleném těle, prochází procesem proměny nebo dokonce svou identitu úplně dekonstruuje a pak znovu vytváří“. Mimo to je výstava orámována citelným prvkem pohádkovosti a smyšlených světů. To je viditelné například na zneklidňujících psychomagických torzech Tiny Hrevušové – silikonové kostýmy jako ostatky z performance evokují díky barvě kůže také ostatky lidských bytostí, které vás pozorují ze všech koutů galerie. Vedle visí velkoformátové malby Macieje Nowackeho, kde proplétá mytologii s narcistní mužskou homoerotikou. Svět snové reality silně pocítíme i při percepci poetické vizuální ochutnávky z komiksu Princ a zahradník umělce Adama, kde nacházíme možnou paralelu transformace vědomí a genderu z perspektivy queer ekologie. Vizuální ponor do mystických vod završuje explicitní video Alex Sihelské s názvem Nekoušu, akcentující lesbické predátorské chování ztělesněné archetypem upírky a prezentující sociální média jako jakousi virtuální rakev. Mezi reálným a online světem se rozpíná také dílo Ezry Šimek (laureáta*ky letošního již 33. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého).
decolonize
disidentify
debinarify
my
self
Inspirovaný*á otřepanými motivačními hesly z dekoračních cedulí promlouvá k návštěvníkovi ze stěn galerie prostřednictvím předimenzovaných storieček transformovaných do současného jazyka zdůrazňujícího důležitost i křehkost trans* života v dnešní společnosti. Kurátoři se nezaměřili pouze na vizuální tvorbu, ale plnohodnotnou složku výstavy zaujímá také tvorba dvojice hudebníků – Faolán McGowan se svou trans* TikTok operou a Gleizer představující nové album I am who i am.
V rámci světového socio-historického kontextu jde výstava queer umění ruku v ruce s přirozeným vývojem, pokud však mluvíme o české scéně, je počinem velmi vzácným, ne-li ojedinělým. Hello my name is je spolu s rozmanitým doprovodným programem (kde si návštěvník může dát na tričko nálepku s názvem výstavy, dopsat na ni své jméno, a tím otevřeně demonstrovat svou identitu) důležitým krokem směrem k celospolečenské toleranci. SVĚTOVA 1 trefně zdůrazňuje, jak je podstatné – nejen české veřejnosti – otevírat dveře empatie, která se šířila vzduchem už při natřískané vernisáži. Je potřeba prostřednictvím uměleckého jazyka nabourávat zakořeněné stereotypy, abychom se třeba jednou probudili do světa, kde se lidé mimo heteronormativní systém cítí bezpečně a bez jakýchkoliv obav být sami sebou.
