Člověk nemusí používat slovo radikální, aby se tak projevoval by ,

by , 10. 7. 2022

Kathrin Böhm je vizuální umělkyně působící v Londýně. Pracuje napříč uměleckým světem a mimo něj. Nejčastěji působí translokálně, aby propojila různé praktiky a organizování reálné ekonomiky. Pro její práci je charakteristický zájem o kolektiv, produkci, veřejný prostor, obchod a ekonomiku jako sféru každodennosti, která má být výchozím bodem pro kulturu. Böhm rozšířila podmínky společensky angažované praxe prostřednictvím široké škály ekonomických, vizuálních, prostorových či organizačních forem, které odkazují na každodenní život, který žijeme. Je zakládající členkou mezinárodní umělecké iniciativy Myvillages, umělecké akční skupiny Keep it Complex – Make it Clear či Centra pro věrohodné ekonomiky. V roce 2014 založila CompanyDrinks a od roku 2019 nepoužívá pro umělecké vyjádřeni a akci slovo projekty. 

Rozhovor Tey Záchové s Kathrin Böhm proběhl v roce 2019, krátce po rezidenčním pobytu v Delfině Foundation.  

Tea Záchová: Jste umělkyně mnoha tváří, vždy s někým spolupracujete a jste zapojena do mnoha komunitních projektů, jako je například MyVillages nebo Company Drinks. Co vás vedlo k jejich založení a jsou mezi těmito jednotlivými komunitami nějaké spojitosti? 

Kathrin Böhm: Slovo „projekty“ jsem přestala používat na začátku roku 2019, protože jsem si uvědomila, že to, co dělám jako umělkyně, je myšleno jako jakási pozvolná společenská příležitost, individuální způsob práce a sounáležitost. Slovo ‚projekty‘ tyto aktivity tedy moc dobře nevystihuje. Mnoho skupin a iniciativ, které jsem založila společně s ostatními, začalo fungovat dlouhodobě a nyní je lze lépe popsat jako kulturní a společenské infrastruktury. Jejich podstatou jsou principy spolupráce, práce s veřejností a sdílení ekonomik.

Myvillages jsme založily v roce 2003 společně s Wapke Feenstra a Antje Schiffers za účelem zpochybnění a narušení binárních poloh vztahující se k současnému umění a venkovu. Společnost Myvillages pracovala s venkovskými komunitami, se kterými jsme společně vytvářeli různé výrobky, obchody, filmy, knihy, konference, nomádskou školu a mobilní knihovnu o umění na venkově. Dala by se snadněji popsat jako mezinárodní umělecká organizace vedená umělci, která je propojena a udržována pohromadě rozmanitostí komunit a zájmů.

Company Drinks se liší svým nastavením, ale podobá se svým cílem, kterým je umožnit sloučení spletitých problémů, zájmů a míst. Zabývá se uměleckou tvorbou v rámci komunitní společnosti vyrábějící nápoje, která sídlí ve východním Londýně. Tuto společnost jsem v roce 2014 koncipovala jako nový a dlouhodobý veřejný prostor v rodném Londýně. Podnik propojuje lokální venkovské, průmyslové a komunální dědictví přihlížející ke geografickým, demografickým a politickým změnám počátku 21. století. Společnost Company Drinks má své kořeny v nesmazatelné historii rodin z východního Londýna, jejichž členové pracovali jako sběrači ovoce a chmele a jako levná sezónní pracovní síla na nedalekém venkově. Company Drinks vybízí k tomu, jít znovu „sbírat“, nyní je však „sběr“ součástí kolektivizovaného a komunálního cyklu výroby nápojů, v němž pěstujeme, sbíráme, vyrábíme, označujeme, obchodujeme a opětovně investujeme společně.

Použijeme-li zcela základní definici ekonomiky jako systému, ve kterém organizujeme a udržujeme své vztahy s ostatními (včetně planety), pak se ekonomika kultivuje prostřednictvím toho, jak se chováme a činíme každodenní rozhodnutí, a je oživována v oblasti každodenní kultury a (umění).

Kathrin Böhm, MyVillages, expozice, Whitechappel Gallery, 2019.

TZ: Zmínila jste komunitu Company Drinks a novou budovu, kterou bylo skvělé si prohlédnout. Zmiňovala jste, že se Company Drinks přestěhovala na okraj města, kde jste získali obrovskou budovu s kuchyní, mnoha místnostmi a komunitní zahradou. Pravidelně tam organizujete workshopy sběru lesních plodů a vaším cílem je propojovat mnoho různých skupin lidí. Jak důležité je to místo pro místní komunitu?

KB: Company Drinks sídlí ve čtvrtích Barking a Dagenham, tedy v tzv. Greater London Borough, které jsou součástí Londýna, ale zároveň se nachází v hrabství Essex. Je to perfektní místo k pochopení vývoje našich měst. V Barkingu a Dagenhamu byla půda až donedávna zemědělská a později průmyslová (slavné továrny Ford). Nyní je tato oblast převážně postindustriální a rezidenční a je považována za ekonomicky a sociálně znevýhodněnou. Zároveň byla ale také prohlášena za největší londýnský koridor pro rozvoj nemovitostí. Takže je plná dualit, rozporů a konfliktů. Company Drinks nabízí mnoho různých možností, takže si každý může najít něco podle svého zájmu, ať už se zajímá o zahradničení, sociální aspekty toho, co děláme, výlet zdarma, dobré nápoje, objevování nových přijatelných ekonomik atd. Na otevřených zelených prostorech naší čtvrti hledáme ovoce a lesní plody na nápoje a také vyrážíme do nedaleké přírody sbírat jahody, rybíz, jablka a chmel. První čtyři roky jsme kočovali a momentálně sídlíme v bývalém sportovním pavilonu v parku Barking, kde máme Grow Club, společenský prostor a výrobní a tréninkovou kuchyni. Company Drinks se organicky rozrostla a naše aktivity jsou vedeny komunitou a organizovány podle ročních období. C. D. je vstřícná a naše obchodní rozhodnutí se podřizují jednoduché etice: nekolonizovat a nevykořisťovat lidi ani planetu. Z různých rozhovorů víme, že C. D. je populární mezi místními a že je to právě mix lidí a společná produktivita, které ji dělají relevantní součástí komunity. Někteří lidé popisují Company Drinks jako movitou společnost, a to přesto, že pracujeme s nízkým finančním rozpočtem. Co se ale týče našich kolektivních znalostí a toho, k čemu máme přístup, je C. D. opravdu extrémně bohatá. Je důležité připomenout si a obnovit formy soběstačnosti a sebe-reprezentace, které odolávají a přenastavují dominantní neoliberální a rozdělující myšlení. I když je Company Drinks demokratické společenství, stále zůstává uměním. 

TZ: Myslíte si, že jsou původní komunity plně integrovány do místní umělecké scény nebo naopak?

KB: Stručně řečeno, Company Drinks spojuje mnoho různých způsobů vytváření kultury a umění je jen jednou z forem produkce této kultury společně s mnoha dalšími, ve kterých hraje umění důležitou, ale nikoli hlavní roli.

Company Drinks si klade otázku, jak se umění vztahuje k širší společnosti. Jaká je jeho funkce? Kdo těží z umění? Jaký je vůbec význam umění? Použití docela omezeného konceptu umění jako diváckého objektu přináší omezené možnosti toho, jak se jako umělci vztahujeme k ostatním: Já jsem tvůrce, ty jsi spotřebitel. Mnohem více mě zajímá pojem „uživatelství“ v umění, termín, který jasně popsal a prozkoumal Stephen Wright v textu nazvaném „Toward a Lexicon of Usership“. To neznamená, že umění musí být nutně užitečné, ale že by mělo být otevřené různým možnostem jeho využití. 

Společnost Company Drinks existuje z mnoha různých důvodů a je spojena se spoustou odlišných komunit, ať už je to místní skupina domácího vzdělávání, komunita bývalých chmelařů ve východním Londýně, nová londýnská scéna pěstování potravin, nebo scéna spojená s pitím nealkoholických nápojů pro dospělé atd. Nikdo se nemusí do ničeho plně začleňovat, ale jde o zachování plynulosti mezi možnostmi propojování spíše než separace. A to je pro mě velmi politické.

TZ: Jak začínáte, když už se rozhodnete začít? Co k tomu potřebujete? Myslíte si, že v této situaci je nutné žádat o granty na financování a mít nějaké peníze?

KB: Domnívám se, že jsem si jako umělkyně za ta léta vypěstovala svůj vlastní způsob vzájemné provázanosti, takže každý začátek je kombinací nastavování vztahů společných zájmů a základního rozpočtu. Myvillages začaly momentem, kdy jsme se společně rozhodli, že my umělci chceme považovat venkov za místo pro naši uměleckou praxi. V té době žádný z kurátorů, které jsme znali, neměl zájem tuto touhu ani téma podpořit, a tak jsme založili vlastní organizační platformu, kterou představuje Mezinárodní nadace registrovaná v Nizozemsku. Zpočátku byla činnost financována z vlastních prostředků pomocí darů z našich vesnic a našich nepeněžních směn. Brzy jsme ale začali spolupracovat s ostatními a vyčlenili jsme a spojili rozpočty za účelem vytvoření veřejných akcí, jakou byl první Village Convention v muzeu v Ditchlingu v roce 2005.

Společnost Company Drinks jsem založila, protože jsem měla touhu začít dělat něco, co bude mít dlouhodobější dopad ve městě, kde jsem se narodila. Původní návrh finančně podpořil místní úřad a společnost Create London, a od té doby jsme vytvořili rozmanitou ekonomiku, která je základem všech našich aktivit. Tato různorodá ekonomika není jen pragmatickou strategií pro přežití, ale součástí širšího globálního tlaku na Take Back the Economy tím, že uznáváme ekonomiku jako každodenní činnost, do které jsme všichni zapojeni. Naše ekonomika ve společnosti Company Drinks se skládá z příjmů z prodeje, bezplatného pronájmu, dobrovolnických příspěvků, darů, shánění a sběru potravin, příjmů z kulturních a vzdělávacích grantů atd. Takže ano, musíme psát žádosti o financování, ale považujeme naši ekonomickou činnost za kulturní, tudíž řídící se jistou etikou a zásadami. Ekonomika věcí není jen způsob financování, ale příležitost ke kultivaci vztahů a postupů. V tomto smyslu je formát společnosti vyrábějící nápoje pouze prostředkem k procvičování myšlenek kolektivizace a společných vztahů, ve kterých je peněžní prvek samozřejmě uznáván, ale není mu dovoleno, aby dominoval.

Přední strana obálky knihy, The Rural, Edited by MyVillages,
Whitechappel Gallery, 2019.

TZ: Pracovala jste jako redaktorka knihy RURAL pro WhiteChappel Publishing. Jaké to bylo? Co bylo klíčem k esejím, které jste se rozhodla publikovat?

Myvillages byla nabídnuta možnost připravit publikaci The Rural v rámci série Documents of Contemporary Art vydávané Whitechapel Gallery a MIT Press a společně s Wapke Feenstra jsme ani na okamžik neváhaly na tuto nabídku kývnout. Jelikož jsme věděly, že existuje mnoho umělců a kurátorů, kteří pracovali se současným uměním ve venkovském prostředí, ale byli neviditelní na městské umělecké scéně, chtěli jsme, aby tato kniha byla vedena umělci, kteří venkov nebudou využívat jen jako další téma pro umění, ale otevřou ho a popíšou jej jako komplexní a vzájemně propojený možný prostor pro umělce, kteří můžou pracovat zevnitř.

V celé sérii jsou opětovně vydávány již předtím publikované texty. Knihu jsme uspořádali do pěti kapitol, které pokrývají zastřešující témata, jako je „jak číst venkov“, jež uznávají venkov jako spornou a historickou sféru a představují různé formy dosavadní umělecké praxe. Kniha rozhodně nechce definovat venkov, ale uznat stávající specifičnost venkova.

TZ: Je to opravdu výjimečná kniha se spoustou dobrých esejí a rozhovorů o komunitě, venkovské práci, vesnicích atd. Hodně mě bavila a v mé představě se stala něčím víc než jen knihou o vesnici a komunitě. Myslíte si, že by mělo na publikum nějaký dopad, kdyby se znovu začínaly budovat místní přátelské komunity?

Víme, že kniha se prodává opravdu dobře. A mezinárodní konference o venkově, kterou pořádala Whitechapel Gallery a kde byla Myvillages také poradenským partnerem, byla také plně obsazena a potvrdila potřebu více zviditelnit a prezentovat venkov v rámci současného uměleckého diskurzu. Takže ano, myslíme si, že venkov a venkovská kultura byly po mnoho staletí potlačovány kvůli městské kulturní hegemonii.

Aspektem, který – i když je velmi ohrožen – představuje stále silnou praxi v mnoha venkovských komunitách, je například soběstačnost – a myslím, že bychom mohli například vytvořit zajímavé souvislosti mezi soběstačností a konceptem autonomie v umění, a to za účelem rozvoje kulturních a ekonomických praktik, které trvají na důležitosti nebo bohatých ekosystémech, místo toho, aby sledovaly cestu upřednostňování monokultur, ať už v umění, nebo jinde.

TZ: Setkala jste se s nějakou ideální komunitou? Nebo jaká je pro vás ideální komunita? Jak by vaše ideální komunita vypadala?

KB: Chci zde použít prohlášení z webu Keep it Complex, které vysvětluje, že „podstata veškerá práce netkví v komunitě, ale ve společnosti a v tom, abychom si ujasnili, co chceme, bez diskuse, která zjednodušuje. Chceme pokojnou, starostlivou, rozzlobenou, bez úsporných opatření, faktickou, DIY, nadnárodní, bojující, nepořádnou, přátelskou k rodině, queer, inkluzivní, mezigenerační, velkorysou, různorodou společnost.“

Pro veškerou práci, kterou dělám ve skupinách a kolektivech, je zásadní, že se snažíme dělat to, co říkáme. Nehlásáme jen radikální myšlenky, ale snažíme se, aby fungovaly, jak jen je to za daných okolností možné, i v praxi. Člověk nemusí používat slovo radikální, aby byl radikální.

Opravdu nechci ideální komunitu, ale v ideálním případě chci feministickou společnost založenou na politice péče, protože rovnost nikomu neubližuje. Takže cíl je společenský a moje práce je uměním.

TZ: Moc Vám děkuji, Kathrin.

 

Poznámky:

Myvillages založili Kathrin Böhm (UK), Wapke Feenstra (NL) a Antje Schiffers (DE) v roce 2003.

www.myvillages.org

Company Drinks byla založena v roce 2014. V současnosti ji provozuje tým pěti lidí pracující na poloviční úvazek a ročně se do ní zapojuje 1200 místních obyvatel.

www.companydrinks.info

The Centre for Plausible Economies bylo založeno Kathrin Böhmovou a Kubou Szrederem v roce 2018, aby spojilo umělecké dění a kritické myšlení s cílem napravit ekonomiku. Centrum provozuje společnost Company Drinks.

Keep it Complex – Make it Clear je řízena rozvíjející se skupinou umělců, kteří sdílejí a vytvářejí aktivistické znalosti prostřednictvím kampaní a akcí.

www.makeitclear.eu

Příkladem je náš Green Hop Tonic, který má na etiketě na přední straně láhve fotografii z našeho posledního sběru chmele – může být jednoduše nápojem v láhvi, ale také ztělesněním společné zkušenosti, svědectvím o důležitých dějinách východního Londýna, může být vánočním dárkem, často se používá jako kazuistika pro nový výzkum komunitní ekonomiky, ale také vstupuje na krajinářské výstavy, kde jsou lahve úhledně uspořádány pod drahými skleněnými vitrínami.

More stories by

Kathrin Böhm