Výstava Světy Jindřicha Chalupeckého ukázala, že představení výrazné osobnosti spojené s historií českého umění lze pojmout i nevšedním způsobem. Projekt, za jehož realizací stojí kromě teoretika Tomáše Pospiszyla a Tomáše Glance i kurátorský tým Společnosti Jindřicha Chalupeckého, ve svém mnohovrstevnatém formátu nastínil Chalupeckého různorodé aktivity, sahající od textů věnovaných českému a zahraničnímu umění přes kurátorskou činnost k jeho snahám o propojování domácí a mezinárodní scény; nevyhýbal se však ani činnostem, které byl s ohledem na dobové podmínky nucen vykonávat primárně kvůli živobytí.
Jak již název vypovídá, výstava v mnohém vycházela z odkazu Chalupeckého statě Svět, v němž žijeme, která vznikla v souvislosti s jeho aktivním působením ve válečné Skupině 42 a stala se určujícím prvkem pro jeho další nazírání umění. I díky velkému autorskému vkladu Richarda Loskota v pozici architekta výstavy se podařilo vytvořit živý celek, jenž je sám o sobě vizuálně přitažlivým a fluidním útvarem s momenty, které ho místy přibližují scénografii. Způsob komponování jednotlivých prostorů jako jednotného prostředí vzdáleně odkazuje také na inovativní výstavní projekty, realizované Chalupeckým a přizvanými externími kurátory v Galerii Václava Špály v druhé polovině 60. let. Prostory blíže propojené s Chalupeckého aktivitami velmi jemným způsobem demonstrovaly šíři jeho záběru a neúnavného zájmu o nové tendence a jejich bezprostřední vztah k okolnímu prostředí nebo sociálnímu kontextu.
V případě vzpomínky na výstavu Marcela Duchampa, realizovanou Chalupeckým pro Špálovu galerii v roce 1969, je nejvíce akcentován jeho příklon k otázce transcendentálna v umění. Prvek transcendentálnosti se záměrně částečně propisuje i do scénografického způsobu prezentace jeho bytu v další části expozice. Objevují se tu díla umělců, k nimž měl nejblíže, ale i jeho knižní tituly, které ve většině případů vyšly až po jeho smrti, a dlouho tak širší veřejnosti zůstávaly neznámé. Právě odkaz na duchovní podstatu umění ukazuje, že Chalupecký i přes své bohaté mezinárodní kontakty a výraznou orientaci na poli zahraniční umělecké scény razil odlišné způsoby interpretace, které svými existenciálními a romantizujícími aspekty ukazují na jejich ukotvenost v lokálním prostředí a odhodlanou snahu nacházet v něm osobité rysy, spatřované především v jeho autentičnosti.
Hlavní přínos výstavy spočívá v jejím pojetí jako diskuzního fóra, poskytujícího prostor pro prověřování a revizi myšlenkového odkazu Jindřicha Chalupeckého. Výstava tak činí skrze umělecké intervence současných umělců, ale i prostřednictvím doprovodného programu tematizujícího různé aspekty Chalupeckého přístupu a činnosti. Zapojení současných umělců do projektu vychází z Chalupeckého premisy, že okolní prostředí a aktuální dění jsou s uměleckým dílem neodmyslitelně spjaty, což činí z jeho odkazu živý inspirační zdroj, ačkoliv akcentovaná témata dnes reagují na jinou, globálnější realitu a odlišné společenské konvence, což dokládá i možnost svobodného rozhodnutí nespolupracovat s ruskými institucemi v souvislosti s aktuálním politickým děním. Druhým výrazným polem je akcentace feminismu, vůči němuž se Chalupecký otevřeně vymezoval, ačkoliv o tvorbu ženských umělkyň jevil výrazný zájem a poskytoval jim prostor i v rámci výstavního prostoru Galerie Václava Špály. Jeho existenciální přístup k umění však vylučoval politický aspekt těchto tendencí, jež ostatně nebyly v tehdejším Československu téměř recipovány. Zvolený přístup k osobnosti a odkazu Jindřicha Chalupeckého nicméně ukazuje životnost jeho premisy o provázanosti umění a společnosti, v níž vzniká a na kterou reaguje.
