Během letních dnů se téměř na 4 měsíce otevřel sochařský park v prostorách panství zámku Bechyně. Představuje nejvěhlasnější jména umělců a umělkyň současné mezinárodní scény, kteří tvoří převážně v médiu sochy, plastiky či instalace. Tato světoznámá jména jako Erwin Wurm, Alicja Kwade či Claudia Comte, která vystavují v České republice poprvé, se zdají být tak trochu chimérou v Jihočeském kraji. Doputovala sem skrze spolupráci Nicole Stava, známé berlínské galerie König a galeristky Lucie Drdové.
Je trochu s podivem, že Panství Bechyně nezahrnuje žádné současné české autorky a autory, ani nevytváří určitý dialog mezi zahraničím a českým kontextem. Zahraniční jména sice táhnou, ale zdejší okolnosti a kurátorská linka se naprosto míjí. Nikde se totiž návštěvník sochařského parku nedozví informace o tom, jaký kurátorský záměr stojí za výběrem kolekce děl (pokud vůbec nějaký takový byl) nebo proč představuje zrovna tato díla. Informační tabulky jsou sice se jmény pečlivě přiřazeny k dílům, ale QR kódy již nefungují, jak by se na první pohled zvědavého návštěvníka zdálo, a tak odchází se simplexní vizuální informací sochy – kaktus, lavička, palma aj.
Sám park má velmi malou rozlohu, ačkoliv z reklamních videí získáte pocit, že budete muset ujít tisíce kilometrů, jako například v norském Ekeberg parku v Oslu, kde je umístěno více než 35 soch ze soukromých sbírek. Pokud bychom totiž Panství Bechyně srovnali s Ekeberg parkem, ve kterém na nás náhodně vykukují sochy významných současných umělců a umělkyň mezinárodního kontextu, pak i chápu nahodilost výběru. Ale v zámeckém parku, kde z jedné sochy dohlédnete na druhou, je potřeba udělat určitý krok směrem k divákům a začít je vzdělávat v kultivaci veřejného prostoru, včetně uměleckých prvků. A i díky tomu, že vstup do parku není zadarmo. Bylo by totiž přínosné otevřít debatu směrem ven, do města, než ji uzavřít jako zlatou rybku v akváriu do zdejšího parku se jmény světového kontextu.
