Letos se konal již 14. ročník galerijního festivalu Curated by, který propojuje jak zavedené, tak mladé galerie. Společně s vybranými mezinárodními kurátory/kurátorkami představuje nejaktuálnější proudy a témata současného umění širší veřejnosti. Od svého založení v roce 2009 nabízí tento vídeňský galerijní festival na podzim, po dobu jednoho měsíce, komplexní program s mnoha vernisážemi, panelovými diskusemi, performancemi, rozhovory a komentovanými prohlídkami.
Letos byl poprvé celý festival zastřešen jednotným tématem a názvem KELET (maďarsky východ), a to na základě hlasování participujících galerií, kterými byl zvolen kurátor belgického původu, žijící dlouhodobě v Chicagu, Dieter Roelstraete.
Naléhavost současné situace války na Ukrajině vyzvala participující festivalu, aby právě v tomto okamžiku obrátili svůj pohled na východ, kterým není jen démonizované Putinovo Rusko a Kreml. Použití maďarského slova Kelet (Východ) pro festival není náhodné, v době, kdy vláda Viktora Orbána velmi odtažitě reagovala na ruský vpád na Ukrajinu, se festival zároveň vymezuje vůči slovu Nyugat (Západ) a jeho idealizaci. Motiv zapadajícího slunce Nyugat umělce Mihálye Biróa sloužil jako obálka avantgardního časopisu vydávaného v Budapešti na počátku 20. století. Pro festival se mění v symbol vycházejícího slunce Východu.
Svůj hlas tak dostávají umělci/umělkyně z Běloruska, Bulharska, Estonska, Maďarska, Lotyšska, Litvy, Moldavska, Polska, Rumunska, Ruska, Srbska, Slovenska, Ukrajiny, Česka a dalších. Festivalu se v rozličných rolích účastnili/y ve velkém počtu čeští umělci/umělkyně a kurátoři/kurátorky jako Vít Havránek, Lukáš Hofmann, Jiří Kovanda, Dominik Lang, Markéta Ottová, Dita Pepe a další. Karel Císař se na tento festival vrací po druhé po deseti letech.
V galerii MEYER*KAINER kurátoroval Karel Císař výstavu umělkyně Lucy McKenzie, která pod taktovkou E.B Atelier realizuje společné projekty s designérkou Becou Lipscombe.
S odkazem k zastřešujícímu tématu festivalu, výstava jednak odhaluje roli módy při vytváření sociální identity a v druhé řadě ukazuje, jak jsou výtvarné a užité umění, individuální kreativita a kolektivní design, ale i obsah výloh s módními výrobky podmíněné danou politickou skutečností.
Na závěr bych ráda parafrázovala hlavní myšlenku z eseje Igora Zabela „My“ a ti „Jiní“1 – vymanění se z postavení „jiného jiných“ je možné pouze tehdy, uvědomíme-li si, že je západní umělecký svět odlišný od toho východního ve stejném smyslu, v jakém jsme my odlišní od něj.
