Čím dál tím víc si uvědomuji, že pokud člověk hodně cestuje, vaření se pro něj stává luxusem. Nejen skrze samotný nedostatek času, který je nutný přípravě jídla věnovat, ale také skrz nejrůznější negativa, která v sobě skrývají rychlé občerstvení, předražené restaurace nebo jednoduchý nákup v supermarketu. Ke zrychlené době se časem mohou přidat i žaludeční potíže. I tímto tématem se (i když ne tolik zjevně) zabývají projekty uměleckého dua Bobrikova a de Carmen, žijícího v Norsku. Vytvářejí site-specific umělecko-komunitní projekty, ve kterých si dlouhodobě kriticky všímají rozkladu společnosti a moci jednotlivých vrstev. Řeší tak mnohé otázky současné umělecké branže, jako je ekologie jídla, environmentální krize či diverzita ve společnosti a aktuální vývoj socioekonomických modelů.
Jedním z jejich prvních dlouhodobě vytvářených projektů byly Kitchen Dialogues. Představoval nomádskou interdisciplinární platformu, která vycházela vždy z kontextu dané lokality. Kitchen Dialogues začaly v roce 2013, kdy autoři vědomě začali přemýšlet o negativních důsledcích oblasti konzumace potravin a jeho celkového plýtvání, ať již z nutnosti dodržovat lhůty trvanlivosti, kvůli nadbytku potravin v Evropě a jejich kvantitě v supermarketech, nebo kvůli jejich absenci v jiných částech planety. Pokud se podíváme do dějin kuchyně, odpradávna byl tím, co stmelovalo jak rodinu, tak i větší část komunity, oheň. Lidé zaseli a sklidili pouze to, co bylo nutné pro vlastní obživu. Tento postoj se však s rostoucím kapitalismem radikálně změnil – dnešní potravinářský průmysl zneužívá přírodní zdroje k uspokojení vlastní touhy po přebytku, a jde tak ruku v ruce s konzumerismem. Nejenže tedy vzniká nadprodukce a tím jasná nadbytečnost a poté i odpad, ale také enormní spotřeba zdrojů pro něco, co je od počátku odsouzeno k záhubě. Nový katalog-antologie Kitchen Dialogues – Anthology 2013–2016 podrobně mapuje všechny události-projekty v této angažované gastronomii uskutečněné v daných letech v devíti zemích po celém světě – mimo Evropu (Česko, Slovensko, Norsko, Švédsko, Litva, Dánsko a Španělsko) je zahrnuta také Asie (Gruzie, Singapur). Každý projekt s obsahem kulinářství představuje i svůj osobitý přístup, který je specificky a kontextuálně navázán na město, pro nějž byla událost vytvořena. Šlo např. o mobilní stánek v Nidě Colony (LT), o dočasnou restauraci v bytě v Trondheimu (N), o noclehárnu v Meetfactory (CZ), o speciální voucher na jídlo v Café Berlinka (SK) či o praktický výklad a strategii, jak na dumpster diving, v Kodani (DK). Dohromady proběhlo 10 projektů, které jsou v knize reflektovány nejen jako jednotlivé společenské události, ale také jako určité formy veřejné pohostinnosti a vědomého ochutnávání jídla z přebytku. Bobrikova a de Carmen se tak snaží poukázat na mezery/chyby v systému a na faktor postupného selhávání v rámci výroby potravin, konzumu, nadprodukce a otázky chudoby. Často tak oslovují supermarkety kvůli přebytečnému jídlu, které je již nežádoucí, nebo přímo spolupracují s místními komunitami, které mají již předjednané určité možnosti v potravinářském průmyslu.
Co antologii posouvá dál od běžného uměleckého katalogu, je 14 osobitých textů od teoretiků, kurátorů, výzkumníků či ředitelů uměleckých center, které se vztahují k dané lokalitě konkrétního projektu. Texty dokazují rozsah a šíři témat, kterých se projekty týkaly a která jsou dnes na mezinárodní scéně již dávno oddiskutovaná. Každý z autorů tak nejen k textu, ale i k Bobrikové a de Carmenovým projektům přistupuje různě – líčí se zde osobní zkušenosti, některé se rovnají teoretickým metodologiím výzkumné činnosti v rámci dané oblasti či pojmu komunitního umění. Publikace tak ukazuje poměrně cennou reflexi v mnoha aspektech – ať již jde o komunitní práci, ekonomický aspekt společnosti, odpad a neetické plýtvání, ekologii jídla, či určitou strategii pohostinství. Potvrzuje tím slova nedávno zemřelého filozofa Erazima Koháka, že „ekologický problém je dnes problémem sociálním, bídy a nadbytku“.
