Na turisticky vytížené staroměstské ulici v památkově chráněném domě U Prstenu se za barokní fasádou rozprostírá rozsáhlá zvuková krajina, která nese název Záznamy. Umělec Jan Krtička a kurátorka Adéla Machová si s historickými prostory, které jsou krásné, ale pro exhibici současného umění nesou velké překážky, dobře poradili. Technicistní zvukové instalace v některých případech dokonce připomínají spíše citlivé intervence do zčásti gotických, zčásti renesančních mohutných suterénních a nadzemních místností. Vystavená díla svojí podobou prostor spíše dotvářejí, než aby se vůči němu vizuálně vymezovala. Primárně se Krtička dlouhodobě prakticky i teoreticky zabývá zvukovým uměním. Jak sám často zdůrazňuje „podobně jako je důležité vidět, tak je důležité slyšet“. Na výstavy byla vybrána díla, která akcentují putování, pozorování a zvukové záznamy v krajině. Procházení komplexem místností navozuje pocit putování, objevování a všímavosti, podobně jako když procházíme terénem.
V úvodu výstavy je prezentována interaktivní zvuková instalace Ladění, v níž si návštěvníci mohou poslechnout jak běžné rozhlasové stanice, tak pět záznamů, které se vysílají na zvláštní frekvenci. Svým obsahem odkazuje na civilizační a antropocentrické působení v našem okolí. Přes Romantickou krajinu, Barokní krajinu a Výlet se v nitru výstavy dostaneme v díle Volání lesa až k záznamům zvuků z Bělověžského pralesa, z okolí města Bialystock a z Jizerských hor, v nichž jsou člověk a lidská činnost zcela opomíjeni a „hlavní slovo“ dostává voda, zvířata, oheň a šumění větru ve stromech. Ovšem i tento záznam je ovlivněn lidským jednáním – umělcem, který na místo doputoval, a přístrojem i s jeho technologickými nedostatky nahrávku předává návštěvníkům. Při výstupu do přízemních prostor se opět setkáváme s díly, jež odkazují k činnosti člověka – textovými a fotografickými záznamy Krtičkových landartových realizací Popisy, v níž v multikanálových snímačích zpracovává sluchový vjem radčických transformátorů.
Charakteristiku výstavy jsem vystihla při rozhovoru s kamarádem, jemuž jsem se zmínila o plánované recenzi: „Ještě bych tu výstavu potřebovala znovu vidět.“ Pak jsem se ale opravila: „Teda slyšet.“ Připravte se na procházku, která by vás měla vést ke zklidnění, zvýšené vnímavosti a poslechu.