Prostředí, kterým se procházíme na výstavě Mycelium Unbound Storytelling Martiny Růžičkové a Kristíny Jamrichové v Karlin Studios, evokuje labyrint, na nějž se však díváme z výšky. Bludiště je tvořeno nízkými skleněnými panely, v nichž pozorujeme bující plísně vytvářející organické obrazcea struktury rozmanitých barev a forem. Ze stropu visí průsvitné pruhy látky dopadající na zem, na kterých čteme jednotlivé texty, jež se týkají jednoho nejmenovaného, ale konkrétního místa. Autorky se zde vztahují k rozpadajícímu se domu v souvislosti se současnou objektově orientovanou ontologií. Skrze vytvořené prostředí, texty, pěstované rozrůstající se plísně, ale i prostřednictvím videa se snaží propojit s daným místem, pochopit jej z jiného úhlu pohledu, a ptají se: „Ako preložiť skúmaný terén tak, aby nedošlo k jeho redukcii na vedecké, subjektívne, hodnotové schémy toho, kto sa pozerá, ale aby bol zároveň zrozumiteľný v radikálne inom kontexte?“
Na výstavě, kde jsou do kurátorské role jmenovány různé druhy plísní, k nám promlouvá skupina hlasů vyjadřující se k danému místu, v němž buď žijí, hledí na něj z výšky kamerou dronu, nebo také jím jsou. Jeden z těchto hlasů patří právě vlhké ruině bytového domu s děravou střechou, další pak jeho obyvatelům, kteří zde žijí odsunuti na okraj společnosti a ptají se po právu na svou existenci. Stejně tak jako budova jsou považovaní za špinavé, raději je přehlížíme nebo se jich snažíme zbavit.
Ve videu se podél řeky prochází žena v princeznovských šatech. „Ach, aká si pekná, biela a voňavá od aviváže, princezná.“ Otevírá otázku po tom, co je hodnoceno jako špinavé nebo čisté, a zda to, co je „špinavé“, má právo na svou existenci. Autorky zde nedochází k nějakému jasnému sdělení a i po delším pobytu v galerii a přečtení všech textů se můžeme cítit trochu zmatení. Je možné, že se jim podařilo získat jiný pohled, najít cestu, jak prozkoumat a poznat místo a obyvatele jiným nehodnotícím a ne-antropocentrickým způsobem. Nevím však, zda tvůrkyně tento záměr plně zprostředkovaly také divákům, ale možná to ani nebyl jejich cíl. Nicméně otevírají zajímavá témata a celková instalace přináší minimálně vizuální a poetický zážitek. A plísně si na výstavě žijí svým vlastním životem mimo náš systém, pravidla i hodnocení.
