Pro Ernsta Hemigwaye bylo pivo tekutý chléb, pro Veroniku Čechmánkovou (1996) je chleba zdrojem inspirace a předmětem uměleckého zájmu. Proč pečivo a pečení? Co dnes chleba znamená? „Pečení chleba se stává spíše druhem zábavy… ať už jde o kurzy pečení, sdílení ,výtvorů‘ na sociálních sítích či o kváskové mapy a podobné aktivity. Úloha chleba se nezměnila, změnil se ale způsob, jak k němu většina společnosti přistupuje. Inspirací mi byla vlastní zkušenost s pečením a vařením, kterou vnímám jako určitý rituál a druh magie, kdy vzniká specifický vztah mezi člověkem a potravinou,“ říká autorka v komentáři ke své balakářské práci z roku 2019 (FAMU, ateliér Hynka Alta) s názvem Beloved Baking. V tvorbě Čechmánkové se setkáváme jak s idealizací dob minulých, „archetypální“ hospodyně a vztahu k ručně vyrobené potravě jako prostředku přežití, tak s narušením tohoto mýtu na hranici s travestií. Výsledkem jsou mimo jiné ambivalentní video výstupy, jimiž se budu v tomto textu zabývat, půjde o již zmíněné Beloved Baking a dále Dialog s předešlým.
Video Beloved Baking (4:50) pracuje s estetikou osmdesátých let a atmosférou blízkou futuristickým vizím Stanleyho Kubricka ve filmu 2001: Vesmírná odyssea (1968). Zároveň autorka obratně zpracovává topos televizních pořadů o vaření, aniž by upustila od standardů současné instalační praxe, retrográdní módní tvorby či designu. Za formálně zvládnutou produkcí však pokulhává ideové vyznění. Jakkoli je koncept dle mého názoru nosný, Čechmánková zbytečně sklouzává k moralizování, idealizaci starých dob a přílišné generalizaci ve chvíli, kdy by mohla klíčovou otázku vyslovit sice méně přímou formou, ale mnohem efektivněji. Vizuální pojetí videa připomíná feministické dílo Marthy Rosler Semiotics of the Kitchen (1975, délka 6:30), kde je hrdinkou také žena za kuchyňským stolem. Zatímco Rosler domácí práce demystifikuje, Čechmánková je znova očarovává. Tam, kde se Rosler cítí uvězněná a protestuje, Čechmánková nachází až mystický klid a mír.
Tato tendence je patrná také v Dialogu s předešlým (2019, délka 2:53). „Ležíme na zádech. Kosu držíme oběma rukama nad hlavou. Pomalu se zhoupáváme dopředu a dozadu. Kosa se stává naší matkou a kolébkou. Cítíme bušení svého srdce… Nechte vše plynout a kynout…,“ říká meditativní hlas televizní hlasatelky Marie Tomsové. Veronika Čechmánková v tomto videu hraje roli eklektické retro cvičitelky a zemědělkyně s šátkem na hlavě v jednom. Pečivo je zde součástí kosy, která funguje i jako samostatný umělecký objekt. Autorka zvolila tentokrát rohlíky, které ve spojení s kosou asociují rohy či půlměsíc jako znaky plodnosti (nejen půdy). Stejně jako v Beloved Baking oživuje zemědělské mýty, adoruje rukodělnou práci a (po)zapomenutou tradici, je cítit i rousseauovská touha po návratu k idealizované minulosti a ztracené přirozenosti. Dnešní doba je interpretována jako převrácená až zvrácená; s úsměvem sice, ale o to cyničtěji výpověď vyznívá.
A tak se nabízí otázka: nakolik to autorka celé myslí vážně? Kde končí kritika a začíná naivita? Právě tato hrana je nosným momentem, díky kterému videoart Čechmánkové stojí za pozornost.
Jana Orlová je básnířka, performerka a teoretička výtvarného umění.
