Na přelomu roku bylo možné se projít výstavou Brambory v Galerii města Blanska, kterou kurátorsky vedla Andrea Kaňkovská. Obyčejné téma, normální brambora, nic, nad čím by se dnes někdo pozastavoval. A ono přece. Tereza a Roman Štětinovi navázali na svoji dosavadní tvorbu a svá díla propojili ve vizuálně jednoduché a přitažlivě minimalistické výstavě. Přes to, že měla původně spočívat v monumentálnějších objektech z mrákotínské žuly, byli shodou okolností nuceni přizpůsobit se především vlastním časovým možnostem. Na výstavě to však není znát. Roman přispěl kovovým nábytkem s výplety z jutového provázku a nástěnnými obrazy ve stejném stylu, které Tereza obohatila o své keramické reliéfy. Těmi se navrací ke svým vlastním kořenům a vzpomínkám. Odkazuje nejen na rodný Tasov, ale i grafické techniky.
Juta se objevila v i dalších nástěnných obrazech, tentokrát zpracovaných Terezou. Tři velká jutová plátna pokrytá otiskem brambor zpracována monochromaticky se opět navrací k dětství a rodině. Zároveň autorka předkládá prvek zenového obrazu a jakési vlastní mantry ručních prací, respektive prací s hlínou. Jmenované subtilní objekty takřka splynuly s galerií samotnou. Inspiraci manželé hledali nejen v tématech, ale i ve vzhledu podlahy galerie, která evokuje brambory půlené či ploché. Na to svým způsobem navázal nejvýraznější prvek výstavy, Romanova videoinstalace. Leitmotivem videa je energetická krize, vyjádřená vařením kulatých kamenů, které symbolizují brambory. Neúčelné vaření v nezakrytém hrnci s odpařující se vodou předjímá jakousi marnost pocitu ze situace u nás i ve světě. Z toho, že nevíme, co bude a jestli budeme schopni zajistit dostatek financí alespoň na základní potraviny pro rodinu. Současně je tento „minerální“ vývar odkazem na autorův původ v Karlových Varech.
Je až neuvěřitelné, kolik toho Štětinovi uložili do obyčejné brambory. V jejich podání dostává hluboký význam a vypovídají o vztazích, provázanosti, rodinných elementech, ale i strachu z krize bydlení, inflace a války. A to přitom již u vstupu do galerie návštěvník slyšel bublající vodu s lehkým tlukotem kamenů při varu o sebe a jen si mohl domýšlet, na co se to vlastně dívá.
