Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře představila nový výstavní projekt zasvěcený sestrám Jitce a Květě Válovým. Výstava Cesta osudem byla koncipována jako symbolická „pouť“ rozčleněná do dvanácti tematických okruhů (skutečnost, souběh, jatka, zápas, tíha, sevření, cesta, rozmluva, dotyk, smíření, souznění, proměna), které nastínily existenciálně-spirituální podstatu jejich svébytně syrové malby. Tento kurátorský koncept dokreslovaly nejen výpůjčky z ostatních institucí, ale i ukázky z nově získané pozůstalosti sester Válových, zahrnující především kresby, skici a grafiky.
V rámci takto zvoleného tematického konceptu byla díla v místnostech rámcově laděna chronologicky, přestože stěžejní interpretační linkou se stalo pocitové vidění a napojení na literární citáty. Každý okruh byl pojat jako vzájemný dialog tohoto nerozlučného dua, ve kterém zvolená díla pomáhala demonstrovat neobyčejnou názorovou spřízněnost, ale i odlišnost, z nichž jejich komplementární dílo celoživotně pramenilo. Důraz na existenciální čtení respektuje charakter jejich díla a konvenuje jejich životnímu postoji vymezování se vůči dobovým okolnostem. Nelze však opominout ani jeho interpretační limity. Výstava narážela především na nedostatečné čtení jejich tvorby v historickém kontextu, který je zvláště pro pochopení jejich přínosu jako neoficiálních uměleckých autorit nesmírně důležitý. Mimo kurátorský zájem tak zůstala tematizace jejich kladenského domku jako jednoho z mála neoficiálních center tehdejšího kulturního života, jejich vztah k socialistickému realismu a státní kulturní politice, jejich postavení v rámci umělecké scény – jak v rámci vlastní generace, tak i jejich pozice uměleckého vzoru pro nastupující generaci postmoderních malířů 80. let.
Zajímavé momenty by však představovalo i čtení jejich komplementárního díla ve světle současného teoretického diskurzu, který by se blíže věnoval jejich nápadné odlišnosti od jiných autorek soudobé české scény. Ačkoli v kontextu dané doby nemůžeme v českém prostředí mluvit o feminismu, vycházela tvorba ostatních umělkyň z alternativních materiálů a intimnější formy související s jejich společenským a rodinným postavením. Válovky se z tohoto proudu vymykaly svým zaměřením na „mužskou“ disciplínu monumentální malby. Bylo k tomu důvodem jen školení v ateliéru Emila Filly? Jakou roli v tomto ohledu hrál jejich jadrný syrový projev a životní styl nebo nápadné sympatie k mužským profesím na Kladně? Jakou roli hrálo jejich sesterské pouto ve zřeknutí se mateřství a rodinného života?
