Skupinová výstava v nizozemské nezávislé galerii Nest odkazovala ke stopám švédské umělkyně a průkopnice abstrakce, Hilmě af Klint, ovlivňující současnou mladou generaci umělců a umělkyň. První impuls pro realizaci výstavy byla také tamější spolupráce s Muzeem umění Den Haag, kde měli přivezenou výstavu z londýnské Tate – Hilma af Klint a Piet Modrian, Formy života. Spolupráce a prolínání skrze doprovodné programy dvou velkých státních muzeí a nezávislé galerie přinášela skvělý moment v síle tématu a jeho různých pohledech, a to nejen pro diváky, ale i pro samotné instituce a město. Nepamatuji si, že by např. Národní galerie spolupracovala s artist-run space, kde by existovala jako prodloužená ruka výstavy. Simultánní přehlídka s velkým muzeem byla zajímavým motivem, jak vidět i tuto poněkud menší expozici v nezávislé sféře. Výstava přinášela různá média – ať v plné síle na odkaz af Klint, nebo naopak jako pouhou metaforu. Jde silně cítit, jak v dnešní době znovu rezonují témata propojená s duchovním životem, přírodou a vědou. O skvělou architekturu se postaral tamější umělec a architekt Remco Osório Lobato, který zde použil různé organické panely, průhledy a sestavy. Z mezinárodního přesahu jsme na výstavě viděli dvě známé umělkyně, Britku Emmu Talbot se svojí textilní visící malbou v prostoru, která odkazuje ke smíření budoucnosti v propojenosti zvířat, rostlin a lidí, a Estonku Katju Novitskovou se svými aluminiovými tisky podivuhodných barevných tvarů, odkazujícími k říši rostlin a hub. Výrazným dílem byla zastoupena Loie Hollowell, která se věnovala tématu universa. Malba představuje novou formu abstrakce, ženských genitálií a mléčných žláz stříkajících z bradavek v jednom, která jde za hranici jakési binární entity muže a ženy. V pohyblivém obraze od Molly Palmer se stírají pojmy jako náboženství, mytologie, ezoterismus a jsou uchopeny novou formou doteku, propojení lidského těla a vědomí, že vše poněkud organicky vychází ze samotné přírody. Touto premisou potvrzuje, že nelze být od přírody oddělený, když z ní vychází naše vlastní tělo.
Výstava utvářela tři výzkumné okruhy, kde kurátorky Eva Burgering a Clara Ronsdorf skrze umělce a umělkyně demonstrovaly vývoj a bližší vhled do pochopení maleb Hilmy af Klint za pomoci kruhu, portálu a cesty. Prostřednictvím lokální i mezinárodní umělecké mladé scény tak reflektovaly fakt, že inspirace a pozůstalost této autorky je mnohem hlubší, než co se týče pouhé vizuální stránky. Přesto výstava skvěle fungovala i bez povědomí o auře af Klint.
