Velkou retrospektivu dokumentární, portrétní a reportážní fotografky Dagmar Hochové (1926–2012) mohla Moravská galerie realizovat díky nedávnému získání autorčiny obsáhlé pozůstalosti.
Hochová se fotografii profesně věnovala od přelomu padesátých a šedesátých let, kdy začala pracovat pro populární obrazové časopisy Vlasta a Květy a také pro obsahově náročnější Literární noviny. Kvůli své angažovanosti na pražském jaru se s příchodem normalizace musela přeorientovat na spolupráci s nakladatelstvím Albatros a na dětskou dokumentární fotografii. Její přínos byl, i v souvislosti s dědictvím doby minulé, vnímán právě v dětských fotografiích. Při setkání s nimi můžeme stále cítit autentickou snahu „vniknout do dětského světa“ her a fantazie, v němž rezonovala autorčina citlivost, ale i poválečná filozofie humanitní fotografie.
Tendence k autentičnosti je ovšem přítomná i v dalších fotografických cyklech Hochové. Upoutají především její neformální portréty spisovatelů a umělců (Miloše Formana, Jiřího Koláře, Jaroslava Seiferta, Mikuláše Medka, Václava Havla, Bohuslava Reynka, Váchala, Ludvíka Vaculíka) z období pražského jara. Hochová si přála zachytit jejich odvahu a nonkonformnost, které nebyly cizí ani jí samotné, což ve výstavě naznačují i její rozhlasové vzpomínky pro studio Českého rozhlasu v Českých Budějovicích, pořízené v roce 2006.
Od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let začala inklinovat k sociální senzitivitě. Tehdy zachycovala upozaděný svět chovanců i řádových sester v ústavech sociální péče pro mentálně postižené děti a staré lidi, ale i tradiční život v podhůří východní části Nízkých Tater. Díky krátké poslanecké kariéře v České národní radě po listopadu 1989 do fotografií otiskla i atmosféru prvního popřevratového parlamentu nebo dění okolo vzniku Občanského fóra. Tuto etapu její tvorby dnes dokumentuje projekt Demokratická revoluce objektivem Dagmar Hochové: Zpřístupnění unikátní fotodokumentace z let 1989–1992, který vznikl ve spolupráci s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR. Mimo to lze ocenit, že se Moravské galerii podařila digitalizace autorčiných negativů, ale i další výstup výzkumu v podobě autorčiny monografie.
