Labyrintem – Nová stálá expozice by

by 20. 10. 2024

Galerie Středočeského kraje otevřela novou sbírkovou expozici pojmenovanou souhrnným názvem Labyrintem. Otevření se dočkala k příležitosti šedesáti let existence galerie a veřejnosti bude přístupná následujících deset let. Svým pojetím vymaňujícím se z chronologických a stylových klíčů navazuje na předchozí projekt Stavy mysli / Za obrazem, za nějž galerie v minulosti získala národní cenu Gloria musealis. Jistá podobnost s předchozím projektem spočívá i v literárním východisku – současná přehlídka je volně inspirovaná knihou Tisíc tváří hrdiny amerického religionisty a etnologa Josepha Campbella (1904–1987), který zkoumal společné základy mýtů, bájí i náboženských nauk.

Návštěvník je tu vyzván k „putování“ labyrintem různých emocí a stavů, které by měly evokovat současný, dramaticky se měnící svět. V duchu Campbellova narativu tak návštěvník prochází různě pojmenovanými sekcemi (úžas, střet, iluze, úzkost, bolest, tělesnost, pokušení, únava, rozpad, víra, poznání, nestabilita, naděje, proměna, pád, volnost), inspirovanými citacemi z jeho knihy.

Tradičnější zaměření na obraz, případně objekt/sochu narušuje v úvodní části expozice pomyslný novo-mediální „labyrint“. Tuto cestu, situovanou do ztemnělé dlouhé chodby bývalé jezuitské koleje, otevírá socha od kutnohorského rodáka Zdeňka Pešánka, následovaná řadou jmen současného českého umění. Výběr z velké části reflektuje výstavní historii instituce posledních let a současně ukazuje na poměrně bohatou akviziční činnost galerie z nedávné doby. Odvážný vstup lze vnímat také jako způsob, jak se lehce vymezit vůči tradiční vůdčí roli klasických médií v domácích institucionálních sbírkách, a lze poznamenat, že míšení médií by mohlo dobře fungovat i v dalších, již tradičněji koncipovaných sálech.

Zajímavým aspektem, jejž lze v poslední době ve větší míře pozorovat v zahraničních institucích, je skutečnost, že několik prezentovaných děl není součástí stálé sbírky, což vrhá nový pohled na možnosti spojené s uvažováním nad rolí a povahou institucionálních sbírek. Sympatickým rozdílem oproti předchozímu projektu je autorství dedikované širšímu kurátorskému týmu složenému z osob působících na půdě instituce, což signalizuje otevírání se širší kolektivní diskusi zohledňující kromě kurátorských otázek také témata spojená s lektorskou činností galerie. Expozice podporuje zejména individuální estetický prožitek z děl, ale poskytuje také možnosti pro širší otevírání diskurzivních témat a víceméně tak představuje jen pokračování v předchozím úspěšném projektu a nastoupené dramaturgické linii.

 

More stories by

Barbora Ropková