Živočišné a rostlinné úlovky v rybářově síti sebou mrskají, zapleteny do změti tenkých vláken. Vytvářejí plodný biotop, který se usazuje na korálových útesech u pobřeží. Sledujeme sloučeninu zkrabacených hornin s detailně vykreslenými vráskami. Chapadélka mořských řas povlávají ve vlnách. Ze skulinky v korálech vykukuje plod podmořských květin s lascivními okvětními listy, z hlubin trčí hladký a kulatý úd. Z titěrných detailů tohoto spletitého podmořského světa přechází zrak – na chvíli zavřeme oči – i my se chytáme do rybářovy sítě.
Díky pečlivé kurátorské práci Tiny Poliačkové vytváří výstava Tendrils v galerii Holešovické Šachtě soudržný a mnohovrstevnatý svět, zatímco dává prostor mistrné řemeslné zručnosti Stanislava Zábrodského a Toma Halleta. Zvolila jsem poměrně romantizující, pohádkovou interpretaci této výstavy, která odpovídá jejímu vyznění. Navzdory neoddiskutovatelnému talentu představených autorů je Tendrils projekt, který je spíše než kritickým nahlédnutím na otázky aktuálního světa do sebe zahleděným – ale účinným – estetickým pokocháním.
Na výstavě je klíčové výrazné instalační a architektonické řešení výstavy – prostorem nás vede táhlá rybářská síť. Tato asociativní síťovitost zrcadlí přístupy obou autorů, kteří ve svých objektech vytvářejí taktilní rizomatické cestičky. U Zábrodského jsou to minerální usazeniny a vrásčitý povrch hornin vykreslených na betonových deskách s vlnitými hranami, u Halleta rozrývání hladkosti papíru detailní monochromatickou kresbou sasankovitých útvarů.
Sérii autorských děl na stěnách narušuje zmiňovaná rizomatická instalace, do které jsou zapleteny různé menší objekty – mokvající řasovité útvary rostoucí z textilu, nazelenalé provazy prorostlé řasami, sešité kusy latexu připomínající vyschlou kůži obojživelníka. Zůstaneme-li u této analogie mořského prostředí, tak jednotlivé momenty této materiálové změti evokují záhadný mořský multiorganismus zvaný měchýřovka portugalská. Rozpínaje se nad i pod hladinou oceánu, tento medúzovitý živočich vytváří na svých dlouhých chapadlech kolonie – funguje jako mnohadruhový biotop. Ačkoli tato symbiotická plovoucí kolonie některé nové organismy přijímá, může být i všežravým predátorem.
V prostředí pražské výstavy si všímáme i ležících taxidermií dvou ptáků. Jejich morbidně krásná bezvládná tělíčka se stala kořistí rybářských sítí – nebo snad patří mezi organismy, které měchýřovka portugalská do své živoucí kolonie nepřijala.
Rybář rozprostřel svou síť po mořské hladině a byl zvědavý, co do ní chytí. Trpělivě čekal – tak dlouho, že na síti začal bujet nový biotop. Po mnoha letech se vrací do své chatrče a jeho síť je plná lahodných plodů.
