Za platformou Open Studios Art Hub stojí neskutečný tým pracantů, ale zároveň lidí, pro které jejich činnost není pouze práce, ale životní poslání. A proto si povídám s hlavními aktéry platformy Václavem Kočím a Nikitou Nečasovou.
Anna König Vlk: Jak to všechno začalo?
Václav Kočí: Důležité je říct, že nápad s otevřenými ateliéry jsme nevymysleli my, protože tato iniciativa se děje všude po světě. Pro nás to byly dva důležité body v naší historii, které podnítily onen vznik. První je ten, že Bohunka Olešová toto před námi dělala zhruba 12 let. Jmenovalo se to Ateliéry Open, a my jsme navázali na její rozjetý projekt, který měl trochu jinou strukturu a trochu jiný koncept a my jsme byli jeho součástí dva roky, před jeho ukončením. Tehdy jsem tam byl já, Natalie Perkof, Petr Kvíčala, Petr Dub a mnoho dalších a společně jsme si řekli, že by bylo fajn v této iniciativě pokračovat, a tak se v roce 2012 uskutečnil první ročník. Měli jsme otevřenou pouze naši ateliérovou chodbu na Kraví Hoře. To byly naše první Open Studios. Ale hned ten další rok 2013 už jsme měli Hybešku (ateliéry na Hybešově ulici), takže se to velice rychle nabalovalo, až do určitého momentu, který nastal v roce 2017/2018. Do té doby jsem vedl Open Studios sám. Stačilo třeba zavolat Pavlovi Snohovi – udělej mi prosím tě plakáty – a měli jsme první plakáty.
AKV: Do toho už ale musely vstoupit nějaké finance.
Václav: Regulérně první finance jsme dostali od Brna hrozně pozdě. Právě až na Open Studios 2018, nějakých 45 000. Pamatuju si, jak jsem po Brně rozvážel na skútru plakáty. Vždy jsem všechno objížděl sám a pak jsem si říkal, tak to ne, to už nejde. Takže jsem si v roce 2020 pozval první kurátorku, což byla Silvie Šeborová, která byla v projektu dva roky, a od té chvíle se začalo žádat o finance soustavněji a smysluplněji. Začali jsme dostávat větší peníze, ale pořád to byl jeden festival. No a já jsem pak měl takový pocit, nebyl pouze můj, neboť jsem dostával podněty od spousty lidí, že by se s tím projektem mělo něco dělat. Lidé, kteří nám dávali peníze, říkali: „My vám můžeme dávat peníze na večírek, ale k čemu to je?“ Jednou jsme si proto sedli s Natálkou Perkof a se Šimonem Knotkem, a já jim říkám: „Je září a nový ročník se začne chystat v lednu. Mám nějaké nápady, nechám si je projít hlavou, takže si dejme v prosinci schůzku a já vám oznámím nový koncept Open Studios.“ A v prosinci se opravdu ta schůzka uskutečnila. Budeme dělat komentované prohlídky, artalky, přednášky… a tak to začalo! V začátcích mi s tím hodně pomohla Silvie, která nám už rok dělala kurátorku, a pak přišla Niki a už to jelo!
AKV: Kdybychom to tedy měli jednoduše shrnout, čím jste se stali?
Nikita Nečasová: V prvé řadě platformou Open Studios Art Hub. Ta pořádá festival Open Studios, který se koná jednou ročně v Brně a Ostravě. Dále zastřešujeme programy, jako jsou Studio Visits, pro odbornou veřejnost, kterých ročně proběhne deset, do toho probíhají Artist Talks, umělecké výstavy a setkání, které se pohybují taktéž ve vyšších desítkách, a v neposlední řadě máme Inkubátor Open Studios, což je roční rezidenční program pro absolventy FaVU VUT. Takže každý měsíc zajišťujeme nějaký program.
AKV: A kolik je vás teď ve vašem týmu?
Václav: Celou dobu to byl jeden velký proces, vlastně až nyní se to ustálilo na následující formě, kdy já jsem umělecký ředitel a Nikita je projektová manažerka. Dva hlavní lidé, kteří stojí za celým projektem, a k sobě máme externí spolupracovníky na kratší úvazky. Teď možná budu znít trochu pateticky, ale mě upřímně neustále překvapuje, jak schopné lidi kolem sebe mám.
Nikita: Já se dlouhodobě snažím vybudovat tým, který má být funkční, abychom všichni byli na stejné vlně. Dlouhodobě jsme měli problém sehnat stabilní tým, který bude fungovat. Ale konečně mám pocit, že už se nám to daří. Máme kolegyni Michaelu Holečkovou na sociální sítě, dvě kolegyně Veroniku Janulíkovou a Alexandru Baraniakovou na produkci a administrativu. Takže celkově pětičlenný tým.
Václav: Lidi na dlouhodobou spolupráci se nám daří nacházet díky tomu, že jsme si uvědomili jednu zásadní věc. Chceme dávat šanci mladým lidem. Open Studios Art Hub je právě o tom. O příležitostech, potkávání se, o otevírání nových možností a dveří. Proto děláme networking. Ten je duchem naší platformy. Už z toho důvodu nám připadá důležité k nám přivádět studenty na praxi, a když se z jejich strany objeví zájem a společně nám to klape, mohou u nás dál rozvíjet svou kariéru.
To je také jeden z důvodů, proč si třeba kurátory a odborníky najímáme jako externisty. Uvědomili jsme si totiž, bez jakéhokoliv disrespektu vůči nim, že Open Studios Art Hub potřebuje výkonný/produkční management, nikoli oborovou radu. V prvé řadě potřebujeme, aby náš tým fungoval. Odborníky si velice rádi najímáme a děláme s nimi odborný program, ale ten samotný tým kunsthistoriky a kurátory pro své fungování nepotřebuje. A k tomu vedla opravdu dlouhá cesta, neboť postupně, jak jsme se rozvíjeli, zároveň jsme přicházeli k větším penězům z veřejných zdrojů. Náš projekt se pohybuje v nižších statisících a platit nižší statisíce odborníkům, i přesto, že si je zaslouží, je pro nás z hlediska hospodaření neefektivní cesta. My jsme dlouhodobě třetinu až polovinu rozpočtu dávali interním odborníkům a zjistili jsme, že si to zkrátka nemůžeme dovolit. To je také jeden z dalších důvodů, proč dnes vzájemně spolupracujeme na externí bázi.
AKV: Jaký je tedy váš současný model financování?
Václav: Máme prostředky od ministerstva kultury, města Brna, Ostravy, Jihomoravského kraje, Moravskoslezského kraje a velkou část tvoří soukromé zdroje.
Nikita: To je aktuálně naše hlavní téma. Jsme schopni vytvářet nové formáty programů, a snažíme se je pak nabízet našim stávajícím a potenciálním partnerům.
Václav: Pro soukromé společnosti vytváříme programy na míru. Populární jsou návštěvy uměleckých ateliérů, zpřístupňujeme jejich zaměstnancům současné umění, vytváříme pro ně výstavy a mnoho dalšího. Na oplátku nás společnosti finančně podporují. Dále jsou to menší firmy a mecenáši, kteří investují do našeho projektu.
Nikita: Pro tyto účely jsme vytvořili případovou studii o celém našem projektu spolupráce s jednou ze společností, ve které se čtenáři seznámí s myšlenkou a hlavními principy fungování Open Studios Art Hub. Od začátku vzniku Open Studios až po aktivity, které děláme v současnosti a které jsme jim schopni nabídnout.
Václav: Problém však často nastává ve chvíli, kdy jim pošleme náš budget. Mnohé firmy si představují, že my jim poskytneme obrazy a za zapůjčení nemusí nic platit. Takže se ve výsledku diví a velice často od projektu odstoupí. Snažíme se jim vysvětlovat, že umění má hodnotu, snažíme se jim ukazovat, jak funguje svět současného umění, vedeme diskuzi a chceme být otevření, ale bez spravedlivých podmínek pro umělce nemůžeme dojít ke vzájemné dohodě, to by bylo proti našemu přesvědčení.
AKV: Vrátím se k finančnímu rozpočtu, vy jste loni a předloni (2023/2022) dostali od města Brna na dotacích nulu. Jak vás tato situace zasáhla?
Nikita: Říkala jsem si, že se tohle už znovu nesmí v žádném případě stát. Snažila jsem se oběhávat všechny úřady a místa s prezentací o nás, vysvětlovat, co je Open Studios Art Hub, jaké jsou naše aktivity a že peníze opravdu potřebujeme. Byla to pro mě obrovská škola.
Václav: Já si vážím té obrovské energie, kterou do toho Niki přinesla. Neboť napsat grant je jedna věc, dobře ho napsat je druhá věc, ale skutečně ho dostat, to je ta nejtěžší věc. Ten lobbing, který tomu předchází, je až neuvěřitelný. Neustále se zviditelňovat, ukazovat a vysvětlovat, co děláme, jak to děláme, proč to děláme. Nejedná se v žádném případě o nátlak (smích), ale míra našich aktivit je natolik obrovská, že mnohdy lidé ani neví, co všechno se za Open Studios Art Hub skrývá.
AKV: Nejvýraznější je určitě festival. Jaká je míra vzájemných kontaktů, které se za tu dobu, co Open Studios děláte, podařilo vytvořit díky vašim programům mezi umělci a veřejností?
Václav: To má velké množství rovin. Během festivalu dochází k neplánovaným a neformálním setkáním. Jsme hrozně rádi, když se o tom dozvíme. To je to, proč to děláme, a co nás motivuje. Další rovinou je prezentace a rozvoj nových spoluprací samotných umělců v návaznosti na námi zorganizovaný program. Tedy spolupráce na nových výstavách, dalších festivalech, rezidencích, přeshraničních projektech popřípadě akvizicích atd. A to je podstatou networkingu, o který se neustále snažíme. Díky tomu, že děláme celoroční program, zpětnou vazbu získáváme neustále a i zpětně vidíme, že je projekt dlouhodobě sledován významnými osobnostmi na poli výtvarného umění.
AKV: Mě upřímně baví různorodé situace vyplývající ze setkání v přirozeném prostředí uměleckých ateliérů, kdy zpočátku převládá určitý ostych, někdy i strach, který ve většině případů přejde v nadšení a naladění se na skupinu návštěvníků. Vnímám to jako velmi důležitou zkušenost nejen pro začínající umělce. Schopnost prezentovat vlastní tvorbu.
Václav: Na začátku jsem si vůbec nedokázal uvědomit, že festival může mít svoje limity. Projevily se až časem. A je to mimochodem jeden z důvodů, proč jsme vymysleli celoroční program. Festivaly v Brně a Ostravě jsou pro nás branou, jak komunikovat a prezentovat umění široké veřejnosti. Což ale postupem času pro část umělců a umělkyň přestalo být přitažlivé. Do této skupiny patřili i mnozí etablovaní umělci, kteří na umělecké scéně působili již svébytně a většinová veřejnost jim nepřinášela to, co doopravdy potřebovali. A to byl impulz, kdy jsme začali řešit naše celoroční aktivity a rozvíjet se tzv. zevnitř, ze vzrůstajících potřeb samotných umělců.
AKV: Narážíš na uzavřené prohlídky ateliérů kulturními pracovníky, galeristy, kurátory a dalšími odborníky? Osobně tuhle příležitost (mou návštěvu Ostravských ateliérů) vnímám jako výjimečnou a z pohledu druhé strany neocenitelnou. Nejenom, že došlo k setkání mezi námi umělci, ale i k tolik potřebné mezioborové diskuzi.
Václav: To pomáhá i mně. Pomáhá mi to hledat mou pozici v projektu. Kam mám směřovat naše programy a jak je formulovat. Zároveň se snažíme nebát otevírat problémy, které vládnou v uměleckém sektoru, a konfrontovat je s kulturními aktéry. Osobně bych si například přál, kdybychom dokázali ke vzájemné prospěšnosti více propojit komerční sektor, za kterým stojí peníze, a sektor výtvarného umění. Například kdyby se nám podařilo dobře odkomunikovat a nastavit spolupráci s developery, kteří jsou v podstatě jediní, kdo dnes u nás staví a chtě nechtě budují veřejný prostor, mohly by pak vzniknout nové projekty a programy dedikované současnému umění. Ale to je asi na další rozhovor. Obecně tu komunikaci směrem do naší kulturní bubliny vnímám jako svou slabinu. Musím asi přijít na to, jak lépe našim umělcům ukázat, že to, že se snažíme rozvíjet naše komerční snahy a navenek vypadat cool a fancy, děláme jenom proto, abychom jim mohli vytvořit lepší podmínky pro určitý typ práce. Po delší době to většina umělců začne chápat, ale zpočátku mají často pochybnosti.
AKV: Aktuálně proběhl třetí ročník festivalu Open Studios v Ostravě, vnímáte nějaké rozdíly mezi tím v Brně, který už je stálicí?
Václav: Rozdíly jsou obrovské. Nechci, aby to vyznělo nějak pichlavě, ale Ostrava je pro nás za odměnu. Existuje tam jakýsi společný duch nebo souznění mezi umělci a tamní angažovanou scénou. Díky tomu se v Ostravě dělá ten program úplně sám. Dokonce není problém ani otázka peněz, což oproti Brnu, kde jsme dva roky po sobě dostali zmíněnou nulu, je obrovský rozdíl. Umělce máme jak v Brně, tak Ostravě rádi úplně stejně, ale jednotlivé komunity se chovají a rozvíjí odlišně a musíme tak k nim i přistupovat.
AKV: A z jakého důvodu jste se rozhodli otevřít festival zrovna v Ostravě?
Vašek: Měli jsme několik nabídek na spolupráci ze strany ostravských sponzorů a díky tomu jsme nabyli dojmu, že rozšíříme své pole působnosti. Takže jsme všechno domluvili, nachystali a těšili se na Open Studios v Ostravě. Když tu najednou sponzoři z projektu vycouvali. V tu danou chvíli už byl samotný projekt ale tak daleko, že jsme si řekli ne, to prostě půjde, to nějak zvládneme. Čím více jsme se v tom utvrzovali, tím více nám docházelo, že to bylo skvělé rozhodnutí. A nakonec díky shodě okolností se nám podařilo sehnat peníze jinde. Takže teď máme festivaly ve dvou velkých moravských městech a neskutečně nás to baví.
AKV: Nejenom to, vy se prostřednictvím rezidenčního programu Inkubátor snažíte, aby nedocházelo k odlivu současných mladých umělců z regionu, konkrétně z Brna.
Václav: Z toho mám velkou radost. To mě těší nejen jako organizátora, ale i po lidské stránce, protože já jsem si na začátku říkal, že bych chtěl, aby se nám podařilo Inkubátorem rozšiřovat uměleckou komunitu v Brně. Protože si představ, že jsi absolvent FavU VUT a po škole máš dvě možnosti. Zůstat v Brně, nebo jít do Prahy. Většina lidí se rozhodne jít do Prahy, protože to je přirozené, a není se čemu divit. Ale Inkubátor má jasný cíl. Udržet kvalitní umělce v Brně, dát jim roční příležitost k tomu, aby rozvíjeli své aktivity, my je v tom podporovali a ukázali jim, že třeba i Brno může být jejich cílem. To mě například potěšilo u Zuzany Bartošové, první rezidentky Inkubátoru. Nejen že si prošla prvním asi nejtěžším ročníkem, společně s Martinou Valchářovou, ale zároveň se rozhodla s námi nadále zůstat na Kraví Hoře, kde v současné době tvoří a je nedílnou součástí naší komunity.
AKV: Co vlastně získá umělec, který se stane součástí Inkubátoru?
Nikita: Díky tomu, že se nám podařilo získat za partnera přímo FaVU VUT, jsme schopni nabízet celou řadu věcí. Jednak je to ateliér na rok zdarma, dále pro rezidenty/ky organizujeme návštěvy jejich ateliéru Studio Visits a zároveň jsou nedílnou součástí festivalů a jednotlivých výjezdů. Jediné omezení je, že umělec musí být maximálně dva roky po škole, neboť bychom chtěli, aby to opravdu mělo přínos pro nastartování jejich umělecké kariéry. Navíc na podzim otevřeme Inkubátor i v Ostravě.
AKV: To je ale obrovská porce práce pro tak malý tým.
Nikita: Proto se pro mě stalo Open Studios Art Hub činností na plný pracovní úvazek a Vašek je zkrátka všude. Ale vzhledem k tomu, že ještě učí a je aktivní umělec, tak je to pro něj o to náročnější.
Václav: Když jsme přetvářeli festival Open Studios na platformu Open Studios Art Hub, dva roky jsem kvůli tomu nemaloval. A to jsem si sám uvědomil, že to takhle nejde. A s tím přišla Niki a začali jsme uvažovat, kdo takzvaně převezme řadicí páku. Já budu držet volant a bude to společný projekt nás dvou.
Nikita: To je ale hrozně nebezpečné, to se nesmí. (smích)
Václav: Tak si zapneme bezpečnostní pás!
AKV: Nechci nic zakřiknout, ale jelikož právě proběhl 12. ročník, musím vám říct, že vám to spolu funguje, a velmi vám přeji, aby se vám dařilo i nadále!
