Na konci října byla v prostoru Fait Gallery MEM otevřena výstava obrazů Jaromíra Novotného s tajnosnubným názvem Spatřeny ve svém přirozeném prostředí. Tvoří dramaturgický pandán ke skupinové prohlídce Druhá strana fotografie tematizující poetiku každodennosti a sílu gesta ve fotografii v období konceptualismu a postkonceptualismu. Běžné a dnes již „retro“ předměty se tak vynořují nejen na fotografiích ze sedmdesátých let, ale také z prostoru některých obrazů Jaromíra Novotného. Školní mazací guma, rukáv staré košile nebo nahodile proložené papíry lomené barevnosti evokují nostalgické vzpomínky na blíže neurčený čas. Tajemství, které je skryto ve zmuchlaném papíru, je stejně tak citelné v obrazech s celistvým povrchem napnuté organzy. Vrstvy propustného syntetického textilu zastírají a jenom lehce propouští barvy a tvary materiálů vložených dovnitř dřevěného rámu. Jaromír Novotný malování zcela přenechává fyzice – propustnosti materiálu a světlu nebo stínu barevné nitě, jindy zase textilní povrch obrazu páře a sešívá, vytváří jizvy. Kurátorský text Sráče Sama (spolukurátorkou výstavy je Denisa Bytelová) svébytně přibližuje způsob práce a myšlení Jaromíra Novotného, navádí, ale neprozrazuje, je intuitivní i racionálně přesný, mluví o soustředěné práci, klidu, pohybu, času mezitím a o závislosti našeho myšlení na tělu, hmotě, zkušenosti. Tím nabízí nepopisný návod ke čtení. Malby-objekty spatřujeme ve svém přirozeném prostředí, v bývalé textilní manufaktuře přestavěné na galerijní „bílou kostku“ s rozptýleným denním světlem. Svou funkci nepopírají, naopak – v přesném rytmu visí na bílých zdech, fungují jako solitéry s dostatkem prostoru. I tak se jejich interpretace vymyká diskurzivnímu přemýšlení o postkonceptuální malbě, jak ji známe z přelomu nultých a desátých let. Používají stejné formy, prostředky a jazyk, ale jako by již tolik nemluvili o sobě, nezobrazují, a přesto se zdá, že mluví spíše o věcech kolem. Změna kontextu i diskurzu přesunula důležitost na proces pozorování nebo roli pozorovatelů a opět legitimizovala subjektivitu. Práce Jaromíra Novotného tak připomínají, jak osvěžující a objevné může být znovu se dívat na důvěrně známé principy postkonceptuálního uvažování z té druhé (nebo první?) strany.
21 ledna 2025, 19:09 CET
Jaromír Novotný by Ivana Hrončeková
by Ivana Hrončeková 21. 1. 2025
More stories by
Barbora Dayef

Letní sezónu v project_roomu v galerii hunt kastner zahájila Barbora Dayef výstavou s názvem Feather of Truth, Fall of Trust, která odkazovala na…
ECHO

Poprvé po sedmi letech nabídla Fait Gallery divákům pohled do své sbírky, přičemž oproti předchozím introspekcím byla tato přehlídka rozsáhlejší a koncepčně promyšlenější.…
Přetlak

Zmrzlina se šlehačkou, Pat a Mat, učitel a žák, umění a muzeum, UMPRUM a UPM: některé pojmy prostě patří k sobě. Posledně jmenovaná…
VDIFF

Pokud jste chtěli vidět nejsoučasnější trendy v české malbě, měli jste navštívit výstavu v Domě pánů z Kunštátu s názvem VDIFF kurátorovanou Milanem…