Fotograf Festival se dlouhodobě věnuje kamerovému umění jako hybateli politického dění a zkoumá jeho možnosti kritické reflexe současného světa. V českém prostředí jsou v dnešní kurátorské praxi a umělecké produkci jedněmi ze stěžejních témat otázky dekolonizace, zrovnoprávnění a diskriminace. Noemi Smolík a Adam Vačkář, kurátorské duo tohoto ročníku, se zaměřili na díla z prostředí střední a východní Evropy a střední Asie. Podtitul 14. ročníku festivalu zní „Make Voices Be Heard“ a poskytuje prostor hlasům z regionů na okrajích globálního dekolonizačního diskurzu, který je v západním světě veden již delší dobu.
Festival se konal na čtyřech lokacích – ve Fotograf Gallery, galerii etc., v hunt kastner a v MeetFactory, kde byla výstava nejrozsáhlejší. Hlavními tematickými okruhy, které se objevovaly ve většině uměleckých děl napříč vytyčenými oblastmi, bylo vyrovnávání se s pocitem roztříštěných identit, geografickými hranicemi, kolonizací půdy (externími) mocnostmi, těžbou nerostných surovin či generačně-politickým rozchodem s kulturními tradicemi.
Ve Fotograf Gallery se představil například britský umělec Paul Chaney, který proměnou měřítka zakresluje do velkoplošného diagramu 14 bilionů let vývoje doněcké oblasti na Ukrajině, jedné z nejbohatších oblastí na těžbu nerostných surovin. Kombinuje náznak poklidně tekoucího hlubokého času předcházejícího lidské aktivitě, který dává do kontrastu s nedávnou, ale urputnou exploatací země skrze válečné a těžební aktivity – naznačuje tak, že jakkoli představuje lidská existence na této časové ose jen drobný úsek, její dopady na lokální obyvatelstvo a krajinu jsou fatální.
Územními spory, znejisťováním celistvosti půdy a transformací geografických hranic se zabývá i několik děl na výstavě v MeetFactory. O nemožnosti neutrální sebereflexe, kluzkých hranicích a výstavbě komemorativních monumentů minulých režimů pojednává fotografické dílo Ve středu Evropy (2020) běloruské umělkyně Aliny Bliumis, která zdokumentovala osm různých míst po Evropě, jež byla od konce 18. století do současnosti střídavě označována za „střed“ Evropy. Na základě změn režimů a geografických proměn bylo tedy možné najít srdce Evropy střídavě ve většině zemí střední a východní Evropy a rovněž v oblasti Pobaltí. Hořkosladce působí skutečnost, že toto „centrum“ geograficky vždy přináleželo zemím na periferii spíše než západní, globálně mocnější, části kontinentu. V lokálním kontextu je důležité zmínit i audiovizuální animované dílo Milý tati (2021) Diany Cam Van Nguyen, vietnamské filmařky narozené v Čechách, která skrze svůj vztah s otcem reflektuje zakořeněnost kulturní tradice narození syna jako jediného možného pokračovatele rodu. Nastiňuje tak upozaděné skutečnosti některých vietnamských komunit, zatímco si klade feministické otázky o předsudcích vůči ženám a a hledá cestu, jak se s nimi vyrovnat. Oblast bývalé Jugoslávie pak na výstavě reprezentuje videoinstalace Surfaces That Matter: Youth Day 1988 (2020) zobrazující tanečnici Sonju Vukićević, která sólově performovala na jednom z posledních masových vystoupení v Bělehradě – symbolizuje sílu individuálního uměleckého výrazu, ale i objekt pozornosti i nadále sloužící k zábavě veřejnosti.
Fotograf Festival svým rozsáhlým projektem vykonal velký kus práce a upozornil na témata, která v našem kontextu jsou a budou aktuální. Vystavená umělecká díla nás tak učí o geograficky i ideologicky blízké historii, zatímco si ponechávají mnohohlasou a situovanou perspektivu potřebnou ke kritické reflexi.
