Ve zhuštěném uvažování jsem vstoupil do výstavy Kotibileet! (House Party!), kterou kurátorsky připravily Anna Jensen a Eliisa Suvanto v galerii SIC v Helsinkách. Pověsti, které se ke mně donesly, se týkaly díla Benjamina Orlowa Ritual City, sochařského objektu vytvořeného z ledu, představeného na vernisáži výstavy a v době mé návštěvy již roztátého. Další Orlowovo dílo, sochu na bázi kameniny a oceli, naštěstí najdu hned u dveří. Plastika je velká a v jejím rezavě zeleném a zdánlivě těžkém vzhledu je přítomna materiálnost. Připomíná něco rozpoznatelného, co se nyní rozplynulo; něco, co bylo, a nyní přestalo být.
Výstava je na počet děl bohatá až k vyčerpání. Přesto se ale zdá, že právě díky tomuto bohatství pokračujících vztahů mezi díly funguje Kotibileet! tak dobře. Hravá malířská instalace Play with me (vol. 2) [Hraj si se mnou (díl 2.)] Kaiji Hinkuly, sestávající z barevných závěsů, videa s plaveckými ploutvemi a bazénem plným kuliček, nahlíží na současnou malbu kritickým, performativním a barevným způsobem. Video a instalace rozbitého záchodu Toilet od Jade Kallia připomíná návštěvníkovi Kalliovu výstavu – konanou rovněž v prostoru SIC –, na níž se sofistikovaným a přímočarým způsobem střetávaly otázky biopolitiky a osobních hranic. Zde zase rekontextualizované dílo zve k pokračování večírku na skrytějších místech. Vedle Kalliova díla podtrhuje tělesnost utváření myšlenek v mnoha paralelních mantinelech introspektivní a osvěžující instalace Lenky Glisníkové Tomorrow‘s Harvest (Zítřejší sklizeň), která do Kotibileet! vnáší abstraktnější frekvenci. Pohyblivá videoinstalace Vita Edvardse Fleminginkatu 23 A 25, v níž vypravěč důkladně objasňuje vztahy mezi předměty a lidmi v jejich bezprostředním okolí, pokračuje v přeostření pozornosti od večírku (party) k domu (house); k domovu a aktu vpuštění někoho dovnitř.
Výstava Kotibileet! funguje jako domácí večírek: člověk se těší, až se s někým setká, aby byl vzápětí zklamán tím, že ten, na koho čeká, není přítomen. Přesto příslib a téměř vždy i vědomí toho, že se objeví něco ještě lepšího, přesune naše tykadla do nových poloh. Z výstavy odcházím s pozvánkou na setkání Cryptocurrency v rámci chill-outu po ayahuascové seanci – což je dílo Edny Huotari, které si má návštěvník odnést s sebou. Jako bych byl srdečně zván, abych se na výstavu vrátil, jako by to byla vzpomínka na něco, co vzniká.
