Výstava v Oblastní galerii v Liberci, kterou kurátorka Tea Záchová připravovala od roku 2019, se při porovnání s jinými ptačími výstavami (např. Cvrlikat – Dům umění Ústí nad Labem, kurátorky Pavlína Morganová a Petra Stegmann; nebo …a ptáci opět zpívají – Galerie Emila Filly, kurátorka Anna Vartecká) přiklání spíše k tomu vědeckému, racionálnímu, mezioborovému zkoumání.
Liberecká výstava představuje díla osmi umělců a umělkyň a jednoho uměleckého tandemu, kteří pocházející z Česka a Norska. Objektem jejich zájmu jsou zástupci ptačí třídy se všemi svými projevy – soužitím a kooperací, hnízděním, hledáním potravy, pářením, nemocemi, letem, zpěvem, se svou vytrvalostí a metodami, jak v krutém světě přežít, ale i svým vymíráním. Výstava je rozdělena do dvou totožných výstavních prostor, architektonicky a světelně navozujících noc a den. Dojem výzkumného a vědeckého charakteru je možná také zapříčiněn prvotním pohledem do ztemnělé části výstavy, v níž architekt Jan Fabián vytvořil ze znovupoužitého materiálu několik prvků, které navozují ptačí svět. Vizuálně nejpoutavější je v noční expozici ovšem velkoformátová projekce Obyčejný svět autora Pavla Jestřába. Díky velkému měřítku a dlouhým statickým záběrům se přibližujeme přirozenému prostředí ptactva, jež je navíc zdůrazněno architektonickým prvkem – ostrůvkem z rákosí – a audiem, jež vyplňuje výstavní prostor. Druhá část výstavy přece jen více navozuje prostor, který by se dal označit jako klasická výstavní expozice. Zde dominuje série kreseb – záznamů ptačího zpěvu uznávané autorky Olgy Karlíkové.
Dlouhodobý kurátorský výzkum završuje vydání sborníku Brzká zima na podzim. Nabízí soubor dvanácti rozmanitých pohledů na ptačí svět, jeho proměny, interakci a propojení s lidským světem, jeho vliv a dopad na celkový ekosystém planety. V rychle se měnícím světě tak díky výstavě a publikaci máme možnost nahlédnout na palčivý problém ekologických, ale i společenských a kulturních změn skrz entitu, která není lidská, rozhodně ale stojí za sledování.
