Umělecká scéna Ostravska byla předmětem posledního výstavního projektu GHMP ve II. patře Městské knihovny. Název by mohl být pro diváka snadno zmatečný, s čímž pravděpodobně počítala i samotná galerie, a proto na svých stránkách vysvětluje zvolenou terminologii následovně: „‚Návratný průzkum‘ je termín užívaný ve společenských vědách. Provádí se při podezření, že dřívější zjištění přestávají odpovídat charakteru sledovaného fenoménu. …“ Vysvětlení je pak zakončeno otázkou „Co je to ostravské umění?“
Ambiciózní výstava kurátorské dvojice Martina Netočného a Tomáše Knoflíčka a její architektky Kateřiny Radakulan divácky velmi srozumitelným způsobem ukazuje Ostravu jako sebevědomé umělecké centrum, a nikoliv jako vzdálený a industriální kout naší republiky. Architektura svým čistým, ale zároveň hravým a lehce technicistním řešením pracuje s celým prostorem galerie včetně stropů, jejichž komponenty byly použity pro tvorbu výstavního fundusu, což v rámci konstrukce vyprávěného narativu podprahově pomáhá k dotvoření kurátorské koncepce.
Tematicky byla výstava rozdělena do 6 kapitol nesoucích názvy jako Každodennost, Zprostředkování nebo Abstrakce… Jsou tak rozvrženy a nastíněny náměty, kterým se tvůrci a tvůrkyně ve své tvorbě věnují, protože jsou pro Ostravsko charakteristické, očekávatelné, ale také důležité. Jsou zde zastoupeni umělci generace, která v 90. letech scénu utvářela (František Kowolowski, Daniel Balabán nebo Hana Puchová), stejně tak nejmladší generace (např. Vojtěch Kovařík), jejíž zástupci jsou v mnoha případech studenty generace předchozí. Fakulta umění tamní univerzity je jedním ze silných pojítek celé scény. Její vývoj a etablování se na mapě české umělecké scény je jedním z hybných motorů umělecké tvorby v regionu.
Vstup do výstavy působil poněkud zmatečně, za což mohlo nelogické umístění úvodního panelu na konci vstupní haly. Pozornost také tříštila depozitárně pojatá sekce Paralelní scény prezentující „nevyužitý interpretační potenciál“ řady dalších tvůrců. Výstava by touto sekcí měla být logicky zakončena, aby měl návštěvník možnost nahlédnout šíři témat výtvarných přístupů. Svým umístěním ale vytváří jistý nadbytečný úkrok stranou od hlavní linie, kterou na protilehlé stěně zastupovala tvorba již zmíněné Puchové.
Metodologie, kterou byla výstava zpracována, je ukázkou důkladné znalosti a chápání daného fenoménu. Díky tomu výstava přehledně mapovala a představovala ostravskou uměleckou scénu, její porevoluční vývoj, témata a specifika. Nastínila kontext formující tamní scénu způsobem, který dovoloval jeho pochopení i bez předchozích znalostí regionu. Při příštím návratném průzkumu Ostravy bude tato výstava a vydaná doprovodná publikace jistě cenným výzkumným materiálem.
Co je tedy ostravské umění? Umělci a umělkyně spojení s tímto regionem ve své tvorbě reflektovali a reflektují aktuální dění stejně jako umělci kdekoliv jinde. Činí tak ale skrze své specifické zkušenosti vycházející z lokálních reálií.