Přebývání a chybění ega Centrum současného umění Futura a Galerie SVIT / Praha

11. 2. 2019

V globalizované situaci současného umění zaplňují značková jména umělců i kurátorů pavilony a sály monumentálních mezinárodních přehlídek a ti s menší marketingovou nálepkou, mladší, méně výmluvní či jinak podexponovaní polstrují svými výtvory všechny zbylé dostupné prostory od středně etablovaných center současného umění po nezrekonstruované tovární haly a DIY galerie. Občas s touto divotvornou skleněnou koulí zatřese jakási vyšší moc a kontexty se poněkud promíchají, trendem bienále se stane outsiderská „freakshow“ a slavní tvůrci naopak svolí k vystavení svého jména (a v lepším případě i díla) na umělecké periferii, o které se možná ani nikdy nedoví, kde se vlastně nachází. Podobně magickým „omylem“ vytvořil významný americký kurátor Fionn Meade skupinovou výstavu pro Centrum současného umění Futura a Galerii SVIT s názvem Coming to Reality. Zde se po boku českých hvězd, jako je Eva Koťátková, Zbyněk Baladrán, Dominik Lang a Jiří Kovanda, objevují například Michel Auder, Seth Price nebo Ben Schumacher. Práce, které jsou samy o sobě nositeli mnohovrstevnatých sdělení a ze strany diváka většinou vyžadují hlubší soustředění, jsou spojeny snad jen vágním kurátorským textem, který na délce jedné normostrany komentuje Descartův, Kantův a Spinozův přístup k egu. Kurátor se zde zbavuje karteziánského já jako uvědomění si myslící konstanty, která je schopná se ve jménu hledání transcendentálna oprostit od vlastního těla a veškerého fyzického světa, a přiklání se ke Spinozovu použití archaické fráze „pasearse“. Tu lze doslovně přeložit jako „chodit sám sebe“, tedy být ve vztahu k sobě aktérem i příjemcem. Kurátor, který vzhledem ke své vytíženosti výběr děl i kompozici výstavy přenechal svým místním kolegům, nicméně v tomto případě bohužel zůstal jen pasivním egem v pozadí. Konstelace jmen umělců i jejich děl vzbuzuje dojem nahodilosti, přestože samotné vystavené práce často disponují silnou aurou a nezpochybnitelnou prezencí v daném prostoru. Paradoxně jim možná chybí právě karteziánský přístup filozofa, který by si nejprve veškeré umění odmyslel a poté je bod po bodu pracně seskládal do smysluplného obrazu světa v malém, jehož bohem by byla idea vyššího celku či jednotícího principu.

 

 

Coming to Reality Pohled do instalace výstavy: Zbyněk Baladrán, Předběžná zpráva / Případová studie, 2013 HVD dvoukanálové video, 10:53 min foto: Martin Polák

 

 

Find more stories

Home