.png)
Příkladová studie – tak nazývá kurátor Jiří Ptáček projekt, který připravil pro Galerii Artistů v Salonu Daguerre. Prezentoval zde jeden objekt od Lukáše Hájka a výsledek akce Tomáše Vaňka. Díky této střídmosti děl se sám kurátor vyhýbal označení výstava. V případě Lukáše Hájka byl vystaven čistě a na první pohled abstraktně působící barevný objekt připomínající kytici kornoutů, či spíše trs nevybuchlých silvestrovských raket. Inspiraci však Hájek čerpal někde jinde – do trojrozměrného prostoru protáhl kresbu mísy s typickými českými koláči, které jsou z daného úhlu pohledu na objekt opět vidět. Důležitou roli tedy hraje místo, odkud se na dílo díváme, tedy pohledovost. A právě ta spojovala Hájkovo dílo s akcí Vaňka.
Druhá realizace byla stejně jako první výrazně barevná, ale na rozdíl od Hájkova objektu mnohem expresivnější. Jednalo se o kresbu na zdi, kterou Ptáček velmi výstižně označil jako cosi mezi Karlem Malichem a Margitou Titlovou-Ylovskou. Základem tohoto expresivně působícího díla byla Vaňkem racionálně formulovaná pravidla: návštěvníci vernisáže zakreslovali linie, jež závisely na jejich fyzických možnostech. Každý z nich byl zastoupen pastelkou jiné barvy, přičemž jeho výška a posazení očí určilo, kam až která linie povede. Tento princip si Tomáš Vaněk vyzkoušel osobně na Manifestě, při brněnské akci jej pak podle Vaňkova návodu realizovali návštěvníci vernisáže.
Fakt, že se v případě prezentace v Galerii Artistů jednalo o hru s pohledovostí, by rozhodně nebyl patrný bez textového doprovodu – bez něj by díla mohla působit jen jako konvenční malba a objekt. Po delším zkoumání bylo možné odhalit Hájkův záměr, u Vaňka však nezasvěcený návštěvník kavárny neměl šanci a příkladová studie by zůstala pouhou zajímavou barevnou, expresivně-abstraktní realizací.
Podle Jiřího Ptáčka mohlo dojít k tomu, že divák vnímal díla jako dvě realizace od jednoho autora. Osobně jsem spíše nabyla dojmu, že odlišné přístupy Hájka a Vaňka byly z prezentace jasně čitelné. Dokonce bych si až troufla tvrdit, že příkladová studie se pro mě stala překvapivou kombinací dvou různých přístupů k motivu pohledovosti, jež byla o to překvapivější, že velmi dobře fungovala.
TOMÁŠ VANĚK, Zorné pole (detail), 2010, interaktivní instalace, Murcia, Pabelon 2, Španělsko.
Silvie Šeborová