Kurátorka Marie Meixnerová představila v březnu v olomoucké Vitríně Denisce výstavu Dariny Alster Radical Love. Instalaci spojenou s performancí následně doprovodila prezentace tvorby umělkyně v Ateliéru intermédií na UC UP v Olomouci a hudební set kapely Jadran v Konvikt bistro & bar. Text Petra B. Holouše je dalším příspěvkem k tématu Magie a čarodějnictví čísla 51:
Darina Alster (* 1979), pedagožka, kurátorka, vizuální umělkyně a performerka, se nejčastěji vyjadřuje prostřednictvím multimédií, fotografií, videa, performance a happeningu. Hlavními tématy její práce jsou čas, identita, mateřství, víra, vztahy a narušení reálného světa. Ve svých dílech zkoumá hranice člověka a stroje, reality a spekulace, v nichž fundamentálně hledá odpovědi na smrt a na svět po smrti.
Darina Alster, Radical Love
Vitrína Deniska / Olomouc
Láska
Alster, jedna z nejvýraznějších performerek na domácí scéně, Vitrínu Denisku vyplnila na několika místech perforovanou velkoformátovou fotografií. Alster na ní v životní velikosti pózuje v koženém křiváku, černých balerínách, bílých vysokých punčochách, bílé přiléhavé kombinéze a bílé kukle s otvory pouze na ústa a oči, nehybně leží na vaku ve stísněném, červeným světlem zalitém prostředí. Zakloněnou hlavou se zavřenýma očima němě směřuje k divákovi. Nohy má podložené stolem, jenž doplňují další vaky, polštáře a kusy nábytku. S propadávajícím se vakem jí klín ustupuje do nižší polohy, než má horní část těla s hlavou a nataženýma nohama. Na věšácích, které jsou přišroubovány k lati na zdi v pozadí, visí pravidelně smotané prodlužovací šňůry. Sedm válcovitých svazků naprosto kontrastuje s chaotickou změtí kabelů, které leží po levé ruce Alster.[1] V nadsvětlíku nad vitrínou pak visí šikmo zavěšené tři fialové neonové nápisy „Love“.
Alster tímto transformovala Vitrínu Denisku do rudého lightboxu. Výjev na první pohled působí jako živý, až se zdá, že vyzývavě útočí na diváka, neboť evokuje prosklené výlohy, v nichž se nabízí prostitutky. Obsah pracuje s ikonografií červené barvy a postavou ženy. Rudá barva v křesťanské liturgii znázorňuje pokání a (horoucí) lásku, nebo se v opačném případě používá pro zneužití moci, pýchu, nenávist a tím i spojení s ďáblem. Úzce odkazuje k menstruaci a s ní spojené plodnosti. Personifikační předobraz můžeme najít v podobě Máří Magdalény, v západní tradici obecně chápané jako žena-hříšnice či přímo jako nevěstka, nebo velké nevěstky babylonské. Na základě toho může ikonograficky rozvinout sedm válcovitých svazků, které jsou v pozadí přišroubovány k lati na zdi. Nabízí se nám parafráze biblického Ježíšova vyhnání sedmi zlých duchů či démonů z Máří Magdalény „Ježíš vyhnal sedm zlých duchů či démonů“ (Lk 8,2 a Mk 16,9), nebo spojení se sedmi hlavami dravé nachové šelmy, na níž seděla nevěstka babylónská: „Ať pochopí ten, komu je dána moudrost. Sedm hlav je sedm pahorků, na nichž ta žena sedí, a také sedm králů“ (Zj, 17,9). V obou případech je demonstrována spojitost s láskou/hříchem a životem/smrtí. V tomto ohledu je nutné si také uvědomit, že sedmička je počtem dní, za něž podle Bible Bůh stvořil svět, nebo počtem hlavních ctností (pokora, štědrost, přejícnost, mírumilovnost, cudnost, střídmost a činorodost) a neřestí (pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost). Barva, číslo a biblické reminiscence nám nutně evokují přinejmenším Božskou komedii Dante Alighieriho a Příběh služebnice Margaret Atwoodové. Dante Alighieri proměnil sedm hříchů v sedm stupňů očistce, kterými musí duše zemřelého projít, aby se dostala do Ráje. Hříšník se přitom od hříchu očistí tak, že se naučí protikladné ctnosti. Dante stejně tak do sedmi stupňů rozdělil i Ráj. Margaret Atwoodová ve svém dystopickém románu, podle kterého byl nedávno natočen seriál, vycházela z témat tak vlastních pro samotnou Alster, jako je náboženství, nadvláda nad ženami, mateřství a realita. Hlavní postava June Osborne je zbavena svého dítěte, jakýchkoliv práv a dokonce i jména, když je přejmenována na Offred. Díky své plodnosti je v totalitní teokratické společnosti zařazena do vrstvy služebnic, které svým pánům, po nichž nesou jméno, slouží pouze pro zplození dítěte. Tyto služebnice jsou oděné do červených talárů a viktoriánských bílých čepců.
Vykroucená figura postavy dosahuje perspektivní zkratky. Tak jako tomu bylo u renesančních umělců (např. Andrea Mantegna a jeho Mrtvý Kristus / Oplakávání Krista z let 1480–1490), i Alster si pohrává s realitou a prostorem, předělem skutečného a nereálného. Do trojrozměrného prostoru umísťuje dvojrozměrný objekt, kterým simuluje znovu trojrozměrný prostor. Alster má na fotografii zavřené oči, čímž patrně odkazuje k hlubokému spánku nebo smrti. To ještě více umocňuje odkaz ke zmíněné předloze Mrtvého Krista. Z jejích starších prací, v nichž pracuje s archetypy nebo konkrétní předlohou, uveďme alespoň Pietu (2006) a Imago Dei (2013).
Radikalita
Do vernisáže byli přímo zapojeni dva figuranti (žena a muž), kteří na sobě měli oblečené tričko se záznamem dvou facebookových konverzací z Darininy zdi. V první šlo o řešení tématu, jak proměnit lásku na kapitál, v druhé konverzaci se Darina snažila vybrainstormovat nový, aktualizovaný termín pro feminismus, bez nežádoucích konotací, které se časem na tento pojem nabalily. Figuranti se průběžně pohybovali mezi účastníky vernisáže, kteří si celé konverzace mohli detailně prohlédnout, později bylo jedno z triček vystaveno mezi prodejním zbožím ve výloze s Vitrínou sousedícího obchodu Kožené věcičky.
Součástí vernisáže dále byla performance, při níž Alster v bílém celotělovém kostýmu z latexu s otvory pouze na ústa a oči vyšla z nedaleké Ostružnické ulice. Před Vitrínou Deniskou se posadila na připravenou židli a začala se postupně popisovat velkým černým fixem. Od vnitřní strany pravého stehna přes celou vnitřní stranu levé nohy vedla nápis „DUST TO DUST POLITICS“. Přes prsa s břichem „NIKDY NEVÍŠ KDY TO PŘIJDE“ a dále pokračovala na vnitřní stranu levé a pravé ruky až k vnějším stranám stehen, kde napsala „ABYSS“. Současně probíhala zvuková produkce, kterou Alster připravila ve spolupráci s českobudějovickou skupinou Jadran a při níž sama autorka spolu s hudebníky rapovala z mobilu čtená hesla, jimiž bylo popsáno její tělo a sklo vitríny. K performanci se totiž přidal i přizvaný brněnský tagger a graffiti umělec Oliver Heller, který popsal sklo vitríny, a přispěl tak k vytvoření dojmu narušení, rozpadu a stárnutí, jímž měla lightboxová instalace působit. „ZRANĚNÍ JE MÍSTEM, KUDY DO NÁS VSTUPUJE SVĚTLO.“
Za zmínku stojí, že na prožitek z výstavy a vernisáže Darina Alster návštěvníky dopředu naladila básní, kterou zveřejnila na webových a facebookových stránkách Vitríny Denisky a jež vznikla jako její autorský text k výstavě: „Spolubytí. Iné tělo iná těla. Tělo jako sociální experiment. Cruising bodies… Láska je kolektivní tělo. Tělo vztahu. Tělo společenství. Být spolu. Tělo společnosti. Láska převedená skrze teplo na kapitál. – Sexualita, polarita. Le Penis & La Vulva a jiné typy květin místo mozku, jejich schopnost dohodnout se na společných i individuálních hrách či sněních… Tělo jako brána do nevědomí. – Gender jako překonaný koncept. Metagender. Animus versus Anima přeblikává každou vteřinu jinak nebo podle toho jak se ráno probudí… Androgynus. Anima Mundi. Duše světa. Kolektivní tělo světa. Láska Matky Země. Její vědomí tvoří lidé kráčející po tváři Země… – Kůže světa, nervová síť světa… Internet jako externalizované autonomní myšlení. – Láska projevená v konverzacích na síti… – Free Love without borders. Love without attachment. – Božská láska a člověčí podřízenost různým modlám. Animalita je tak osvobozující! – Člověk zvíře lidské tělo s duší zvířete klečí na všech čtyřech kroutí bokama chlemtá krev. Povýšení & ponížení. Hierarchie. SM hrátky. Objektifikace. Redukce. – Moudrost sexuality. Radikální otevřenost.“, „Láska jako důvěra ve spojení. Mentální bloky rozpouštějící se v moři Lásky… – Hněvivá božská tvář. Vyšší síla zhmotněná vně společnosti jako ekologická katastrofa. Vytěsnění nepříjemných okolností. Tanec na potápějícím se korábu… Zmizelé živočišné druhy a přírodní procesy materializované v metodách lidského myšlení.“ – Růst bujení bušení tání vání rozpouštění sání tvrdnutí. – Labouring Mother Earth. Ostrý karnální sex. – Tekutost. Melting ice contemplation… Vědomí neustále se rozpouštějícího ledovce. – Smashed political body… Jakým novým slovem bychom v tuto chvíli nahradili slovo Feminismus?“
Prostřednictvím tělesnosti, odříkávání vět a body artu Alster vyjadřuje vztah mezi mužem a ženou, čímž se dotýká genderu, orientace, sexuality, sebeurčení, víry, vědomí/nevědomí, reality/nereálnosti a podobných témat, která jsou pro ni vlastní a která předvedla ve svých předcházejících performancích, např. Net performance (2003), Bianca Braselli (2009), Samotný Akt Performance (2011), Synchrolove (2012), Novodobé zakřivené reality (2014) nebo Živý oltář (2015).
Žena ve vitríně
Prací s barvou, klasickou křesťanskou ikonografií, kombinací gnostických motivů, mysticismem a soudobou subkulturou, jež následně doprovodila její performance, se Alster představila v olomoucké Vitríně Denisce ve své ryzí podobě. Transformací vitríny do rudého lightboxu, kterou doplnilo performativní vyjádření sociálních vazeb mezi mužem a ženou, jasně demonstrovala radikální tělesnost a ženskost, jež je spojena se schopností porodit dítě, aktem posvátným a spojeným s krví a hříchem, který je pro Alster odpovědí na smrt a svět po smrti.
Petr Boris Holouš
[1] Fotografie zachycuje performance Dariny Alster „Red Agent“ na performance festivalu v litevskému Kaunausu CREATurE Live Art, v roce 2018. Autorkou fotografie je Airida Rekstyte.
[LF1]V upoutávce je to česky, tady anglicky.
© archiv Vitrina Deniska, Olomouc.