Po loňské letní samostatné výstavě v newyorském MoMA (What happened to us?) se rumunský umělec Dan Perjovschi (1961) představil v Praze „podruhé“ podle vlastních slov „tentokrát lépe“ v Galerii Jiří Švestka. Poprvé jsme měli možnost spatřit Perjovschého nástěnné noviny v kontextu sekce Dělnický klub na bienále pořádaném NG, o kterém nyní na okno píše: „zúčastnil jsem se toho nesprávného bienále“.
Bílou křídou intenzivně píše a kreslí na černé školní tabule podivná, přitom povědomě znějící konstatování a zasahuje neuralgické body naší doby: „po studené válce přijde globální oteplování“. Na oknech zanechává černé úsečné komentáře a drobné lapidární kresby. Nelze jim upřít zkratku a vtip. V Perjovschého podání jsou tři kříže „tragedií“ a mnoho křížů už je „statistikou“. Švestkova trefa do černého. Chytrý, mimořádně ostrý a citlivý humor je mezinárodní řeč.
Pokreslené sešity a popsané pohlednice, černě popsaná okna. Křídou lehce počmárané závěsné tabule… stávají se trochu rekvizitou, možná závěsnou komoditou. Asociace jednoduché vizuální i slovní zkratky, kdy sez „free“ (svoboda) může škrtnutím jednoho písmene stát „fee“ (poplatek).
Dan Perjovschi je v Rumunsku považován za nejvyhraněnějšího politického satirika. Několik let komentuje veškeré dění v zemi, každý týden píše sloupek: 150 – 500 znaků, mimořádně krátký a mimořádně ostrý. Co bylo pro ostrost a trefnost jeho satiry zásadní? Perjovschi sám o sobě říká: byly to politické události roku 1989, volný přístup na mezinárodní scénu, a především svoboda slova.
Perjovschi často kreslí přímo na zdi a okna galerií – malých i velkých bílých kostek, industriálních hal nebo výstavních pavilonů. Většinou přijde, rozhlédne se a kreslí podle toho, co se právě okolo odehrává. Stejným seismografickým způsobem vznikla i jeho pražská výstava u Švestky. Je tedy trochu globální a zároveň citlivě site specific. Sleduje naše politické i sociální novinky, traumata, stereotypy a klišé. Po ukončení výstavy budou jeho kresby z oken a stěn jako obvykle nenávratně odstraněny, aby jejich variace mohly vzniknout jinde, znovu a lépe. Ne tak tabule, zafixované kresby pojedou nebo poletí třeba do Miami spolu s katalogy, pohlednicemi a skicáky.
Perjovschého nápisy, kresby a komentáře svou jednoduchostí a frázováním připomínají rychlá a vtipná sdělení vyrytá či zakreslená na stěny záchodků, zastávek a čekáren. Přiznávám, ráda je čtu, stejně jako Perjovschého trochu soukromá a trochu veřejná indoorová grafiti.
Katarína Úhlířová
Dan Perjovschi: pohled do výstavy v galerii Jiří Švestka, 2007, foto: archiv galerie Jiří Švestka.