Yumiko Ono se stala v červnu 2010 čerstvou absolventkou VŠUP a výstava v galerii Kostka v Meetfactory byla její diplomovou prací. Tato autorka však již není neznámou ani začínající studentkou, tvoří s nezaměnitelnou poetikou směsi jazyka západního postkonceptuálního umění s tématy bližšími své domovské japonské kultuře. Lehkost a veselost uplatňuje v kapele Sestry Pitchanowski, v její umělecké tvorbě jsou tyto postupy první vrstvou hlubšího a smutnějšího vyjádření. Již řadu let se umělkyně pohybuje v prostoru střední Evropy, a možná právě díky sebehledání v rámci různých zemí, institucí a společenských útvarů nazvala tuto výstavu Domov.
Ono přichystala pro návštěvníky hravou místnost; na zemi bylo do sebe vyskládáno 26 000 bílých kousků skládačky puzzle, s nimiž mohli libovolně pohybovat a „zapisovat“ do nich svoji přítomnost. Přestože autorka předpokládala, že tvary a obrazce budou během expozice vznikat a zanikat, diváci většinou respektovali výtvory předchozích a ty své návazně rozmísťovali ve vhodné vzdálenosti. Určitá slušnost a úcta, která byla zřetelná z intervencí diváků, pozitivně narušovala pochybnosti o tíži postavení jedince uvnitř sociokulturního prostoru, jež byly patrné v úvodním textu.
Tak jako v řadě dalších děl i zde praco-vala Ono jednobarevně. Bílá barva označuje ve východoasijských zemích smutek a smrt, zatímco v Evropě nevinnost a čistotu. V tomto případě fungovala bílá spíše jako barva otázek a zkoumání, které nemají ani jasné výsledky ani kladné odpovědi. Ono se ve svém díle skrze jemnou ironii a křehkost dopátrává jádra života. Kousek po kousku sbíráme části hádanky o tom, kdo jsme a kde je naše místo, existuje-li takové; a stejně tak vyznívala expozice v galerii Kostka. Výstava Domov byla formálně čistou promluvou o nesnadnosti poskládat svoji životní cestu do správných tvarů.
Pohled do instalace výstavy diplomové práce YUMIKO ONO, 2010, foto: archiv autorky.
Markéta Kubačáková
