Wannieck Gallery si drží stanovenou laťku. Není to laťka úplně nejvyšší, ale přesto je položena dosti vysoko. Procházejí se po ní vesměs čeští malíři střední a starší střední generace. Potencionální návštěvník díky tomu ví, co má od Vaňkovky očekávat, a při návštěvě galerie nebývá zklamán. Odvrácenou stránkou tohoto dramaturgického plánu je jistá podobnost všech výstav, která může po nějaké době začít trochu nudit. Možná si něco podobného říkal i kurátor výstavy a majitel galerie Richard Adam, když se rozhodl připravit výstavu Ztišeno. Ryzí malíře vystřídal adamovsky pojatý pohled na konceptuální tvorbu zastoupený pověstným participem Tomáše Vaňka z prasklých balonků, propiskovými kresbami Jana Nálevky, fotografiemi Aleny Kotzmanové či Jasanského s Polákem, nebo dokonce objekty Evžena Šimery. A pokud se jedná o malbu, prezentovaní „malíři“ často pracují s plátnem pomocí jiných prostředků, než je štětec s barvou. Jako příklad poslouží Michal Pěchouček a jeho šité obrazy z cyklu Time For Bed nebo Milan Houser, jenž na plátno nalévá litry a litry barvy, které dávají vyniknout struktuře blind rámu. A přestože Houserova díla vypadají jako závěsné obrazy, je vhodnější o nich mluvit jako o obrazo-objektech.
Potěší také to, že výstava dobře drží pospolu díky jasně formulovanému výběru podle klíče, který vystihuje jedna z vět v doprovodném textu: „Působivost uměleckého díla se přesouvá z vystaveného artefaktu více do myšlenkového kontextu toho, co o umění víme a jak o něm přemýšlíme.“ Konceptuální umění je však Adamovým způsobem vybráno a prezentováno tak, aby divák, který očekává další ryzí malířskou výstavu, neodešel zklamán.
Na závěr je třeba vyzdvihnout jedno jméno. Jako host se na výstavě představila americká umělkyně Morgan O´Hara. Prezentovala se projektem, jehož výsledkem jsou velmi čisté, jednoduché a působivé malby, které vznikly na základě záznamu pohybu rukou při různých lidských činnostech – převážně hry na hudební nástroje. O’Hara stejně jako celá výstava dokumentuje, že i když hlavním motivem vzniku díla je myšlenkový koncept, výsledná forma může vypadat velmi atraktivně i pro sběratele umění nebo pro toho, kdo hodnotí díla podle toho, zda by si je doma pověsil na zeď.
Pohled do instalace výstavy Ztišeno, v popředí MICHAL PĚCHOUČEK, Time For Bed, 2010, textil na plátně, akryl;
TOMÁŠ VANĚK, Particip č. 126, 2011, latexové balóny na stěně.
Foto: Silvie Šeborová.
Silvie Šeborová