Antoni Muntadas v posledních desetiletích prokázal, že se hluboce zajímá o současné sociální poměry a vytváří díla, která komentují aktuální události a kriticky do nich zasahují. Dílo otevírající jeho nejnovější výstavu v Madridu, následující po rozsáhlé umělcově retrospektivě konané loni v nedalekém Muzeu královny Sofie, bezpochyby nezapře vliv nedávných událostí ve španělské politice. Fasádu galerie pokrývá rozměrná zvětšenina novinového článku zabývajícího se prohlášením politika vládnoucí strany, které následovalo po objevení rukou psaných záznamů o neoficiálních platbách vedených pokladníkem tohto uskupení. Prohlášení, v němž politik využil spojení několika přísloví v naději, že tak občané získají pocit, že odpovědnost padá výhradně na osobu pokladníka, zde Muntadas prezentuje jako medializované poselství, jehož původní význam se prakticky vytratil.
Muntadas, z jehož průběžného výzkumu současného mediálního panoramatu vyplynuly některé z jeho nejvýznamnějších projektů, se nepokrytě zaměřuje na dvojitě zkreslující efekt vyvolaný zneužitím lidové představivosti a předpokládaného obecného povědomí o politickém diskursu a jeho ideologickým zpodobněním v masových médiích.
Výstava rovněž obsahuje instalaci vytvořenou ze tří luxusních aktovek umístěných do skleněných vitrín symbolizující neexistující utopická ministerstva španělské vlády; plakát (2012), na němž je německé slovo „warum“ (proč) vytištěno bíle na zeleném pozadí, a pak také nejednoznačné video obsahující záběry z tunelu pod Lamanšským průlivem spojujícího francouzské Calais s britským Folkestonem. Za časů politické, hospodářské a společenské krize, jíž jsme dnes svědky, nezůstává Muntadas netečný k okolnostem obklopujícím jeho činnost. Nicméně vzhledem k vyššímu veřejnému povědomí, společenským otřesům a široké nedůvěře vůči jakýmkoli oficiálním vyjádřením se efekt autorových prací poněkud umenšil – z provokací či zásadních událostí otevírajících divákům oči se staly názory, s nimiž se může veřejnost široce identifikovat.
ANTONI MUNTADAS, Warum, 2012, sítotisk na papíře, 60 × 45 cm, foto: archiv Galería Moisés Pérez de Albéniz, Madrid.
Emma Brasó
