Hlavní proud současného umění je do té míry poplatný ranému konceptualismu a minimalismu, že nikoho nemůže překvapit, jak silným zdrojem nostalgie se mohou stát memorabilia připomínající umělecký svět oné doby. Sbírka tištěných materiálů ze 60. a 70. let britské kurátorky Lyndy Morris obsahující pozvánky, plakáty, edice, dopisy a pohlednice působí dosti ironicky: archivní prezentace takovýchto ephemer zahrnujících novinový tisk, černobílé fotografie a strojopisné texty se totiž do značné míry podobá informačním metodám využívaným samotným raným konceptuálním a minimálním uměním. Z toho pak poněkud kontroverzně vyplývá pocit, že programy těchto hnutí byly ve stejné míře designově-estetické i čistě estetické. Podobu mezi uměním, jeho dokumentačními a propagačními materiály a způsobem instalace těchto materiálů lze spatřovat i v tom, že raně konceptuální umění bylo pokusem zbavit tradiční umělecké formy povahy obchodních komodit, přičemž tato výstava opouští styl komerčních galerií a uchyluje se k daleko méně zaujatému dokumentárnímu módu.
Kolekce Lyndy Morris sleduje to, jak v Británii probíhala asimilace „mezinárodního“ současného umění, přičemž pod tímto pojmem si musíme představovat umění převážně německé a americké provenience. Tento proces narušovala omezenost a pomalost analogové komunikace. Došlo nicméně k jistým váhavým výměnám dopisů mezi Lyndou Morris, Gerhardem Richterem a Konradem Fischerem, z nichž je patrná její marná snaha zařadit Richtera do přehlídky v londýnském ICA. Toto úsilí však pochopitelně o celou dekádu předběhlo dobu. Jsme tudíž nejen svědky kontrastu mezi reakčním britským tradicionalismem a kontinentálním a americkým radikalismem, ale také toho, jak mladí britští umělci formulovali své vlastní verze „mezinárodního“ umění.
Slabší zastoupení materiálů z pozdější doby může mít souvislost s ústupem tohoto kulturního proudu nebo i s tím, že se Lynda Morris dostávala do čím dále více marginální pozice. Jsou zde rané akvizice zástupců lipské školy a také kresba od Lucy McKenzie, jejíž talent Morris objevila ještě ve škole, což je jasným dokladem jejího bystrého úsudku. Tentokrát se však projevila spíše jako dobře informovaná kulturní turistka než skvělá mediátorka, schopná stát přímo na soutoku životodárných řek kulturní proměny.
Dear Lynda… Od výstavy Když se postoje stávají formou až po Picasso: mír a svoboda, 2013, pohled do expozice v Berlínském prostoru BQ, foto: Roman Maerz. Se souhlasem BQ Berlín
Mark Prince
